Naše zážitky a dojmy rozdělíme do dvou příspěvků - stejně tak jak jsme je měli my rozdělené do dvou dnů. V tomto příspěvku se tedy dočtete o prvním dni naší cesty.
Ve čtvrtek ráno jsme vstali ještě před slepicemi (něco před šestou), nedlouho nato jsme našlápli Tempíka a vyrazili směrem na severovýchod od Boulderu. Cesta uběhla poměrně rychle, po necelých pěti hodinách jízdy jsme se již ocitli na prahu vytouženého neznáma - u vjezdu do národního parku Canyonlands.
V tomto parku jsme strávili většinu dne. Podnikli jsme tu dva větší výšlapy, dva menší a spoustu těch typicky amerických (americký výšlap = vylést z auta, popojít, pokochat se, vyfotit a jet :-).


Canyonlands je vlastně seskupení rozlehlých kaňonů obklopujících povodí Colorado River (tedy stejnou řeku jako o něco známější Grand Canyon).


Musíte uznat, že ne nadarmo se této části parku říká Ostrovy v oblacích (Islands in the Sky)!









Uprostřed malebného výletu samozřejmě nesměl chybět piknik v přírodě.
V Canyonlands jsme se taky přiučili něco z geografie. Skály na následujcích fotkách se nazývají "mesa" (to mimochodem ve španělštině znamená "stůl", i když nevím, jestli to spolu významově souvisí :). Mesy se drolí vlivem eroze a po zhruba tisíciletí se postupně rozpadají. Jakmile jsou vyšší než šiřší, už to nejsou mesy, ale "needls" (tj. anglicky "jehly", tady už význam bezpochyby popřít nelze). Zajímavý, ne?



Cílem další naší pěší tůry v Canyonlands byl oblouk Mesa Arch. Ten se nám moc zalíbil nejen tím jaký byl, ale i tím, co se nacházelo za/pod ním - náramný výhled na obrovský rozlehlý a hluboký kaňon se spoustou zajímavých skal a needlů.


Aby těch geologických přírodních zajímavostí nebylo v Canyonlands málo, objevila se zde další rarita, která je prý geologicku záhadou: obrovský kráter s nazelenalým pískem uprostřed červených skal. Nejpravděpodobnější teorií je ta, že sem kdysi narazil meteorit. No není to úžasné? Takových různorodých přírodních úkazů a ještě se přímo mezi ně trefí meteorit!






Celý čtvrteční výlet jsme zakončili v Moabu, relativně velkém a hlavně velmi malebném městě uprostřed skal. Našim původním plánem bylo přespat stylově - v dřevěném srubu na okraji města. Po příjezdu na místo jsme však zjistili, že dané sruby až tak stylově nevypadají (a záchody už vůbec). Naprosto dobrovolně jsme se tedy tohoto stylového prožitku vzdali a přespali jako správní turisté v malém motelu s bazénem a snídaní.



6 komentářů:
nazdaaar,
moc pekny... zjistete, jak je to tam s lezenim;)jo, a vaznost tech spalenin by lepe vynikla na fotu bez plavek:D (jasne, ze ne tech tvych, Pavle!!!)
Zdar Vitku,
no nad lezenim jsem se uz taky parkrat zamejslel, ale nevim. Se zkusim poptat. Urcite by tu na co lezt bylo.
Jej neprecetl jsem si poradne tvuj komentar a uz sem ti poslal na mejl fotku svyho spalenyho zadku :( tak sorry!
Moc hezké fotky, moc hezký komentář, moc hezké spáleniny. Ať se to pěkně hoji a moc to nesvědí. Neškrábat!!!
Uz to ani moc nesvědí, páč je to už skoro celý sloupaný :-D
Hance happy name day :-))
Diky za prani! To je mile! A o to milejsi, ze v techto koncinach lide s obtizemi pochopi, co to vubec svatek je, natoz ze ho ja dnes mam :-)
To stejny zpatky! Vse nejlepsi i Tobe!!!
Okomentovat