Velký výlet I. - Canyonlands

Po dvou měsících práce v restauraci jsme si potřebovali odpočinout a navnadit se na naši vytouženou měsíční cestu. Vyrazili jsme proto na dvoudenní výlet za trochu vzdálenějšími krásami Utahu - do národních parků Canyonlands a Arches National Park.

Naše zážitky a dojmy rozdělíme do dvou příspěvků - stejně tak jak jsme je měli my rozdělené do dvou dnů. V tomto příspěvku se tedy dočtete o prvním dni naší cesty.

Ve čtvrtek ráno jsme vstali ještě před slepicemi (něco před šestou), nedlouho nato jsme našlápli Tempíka a vyrazili směrem na severovýchod od Boulderu. Cesta uběhla poměrně rychle, po necelých pěti hodinách jízdy jsme se již ocitli na prahu vytouženého neznáma - u vjezdu do národního parku Canyonlands.

V tomto parku jsme strávili většinu dne. Podnikli jsme tu dva větší výšlapy, dva menší a spoustu těch typicky amerických (americký výšlap = vylést z auta, popojít, pokochat se, vyfotit a jet :-).









Canyonlands je vlastně seskupení rozlehlých kaňonů obklopujících povodí Colorado River (tedy stejnou řeku jako o něco známější Grand Canyon).









Musíte uznat, že ne nadarmo se této části parku říká Ostrovy v oblacích (Islands in the Sky)!



















Uprostřed malebného výletu samozřejmě nesměl chybět piknik v přírodě.




V Canyonlands jsme se taky přiučili něco z geografie. Skály na následujcích fotkách se nazývají "mesa" (to mimochodem ve španělštině znamená "stůl", i když nevím, jestli to spolu významově souvisí :). Mesy se drolí vlivem eroze a po zhruba tisíciletí se postupně rozpadají. Jakmile jsou vyšší než šiřší, už to nejsou mesy, ale "needls" (tj. anglicky "jehly", tady už význam bezpochyby popřít nelze). Zajímavý, ne?









Cílem další naší pěší tůry v Canyonlands byl oblouk Mesa Arch. Ten se nám moc zalíbil nejen tím jaký byl, ale i tím, co se nacházelo za/pod ním - náramný výhled na obrovský rozlehlý a hluboký kaňon se spoustou zajímavých skal a needlů.









Aby těch geologických přírodních zajímavostí nebylo v Canyonlands málo, objevila se zde další rarita, která je prý geologicku záhadou: obrovský kráter s nazelenalým pískem uprostřed červených skal. Nejpravděpodobnější teorií je ta, že sem kdysi narazil meteorit. No není to úžasné? Takových různorodých přírodních úkazů a ještě se přímo mezi ně trefí meteorit!
Nejvíc ze všeho nás fascinovaly obrovské hluuuboké kaňony, které měly v sobě další obrovské hluuuboké kaňony. Viděli jsme je ze zhora, z veliké výšky tak, že se jevily naprosto miniaturní, jako by je někdo vymodeloval nebo namaloval a byla to jen nějaká malá krásná hračka pro potěšení. Při pohledu na ně jsme měli potřebu natáhnout se k nim a ohmatat si je, slézt tam a prohlídnout si je zblízka. Ve skutečnosti by na nich člověk byl jen malou téměř neviditelnou tečkou. Vychutnat si to celé zblízka by proto nikdy nikdo nedokázal. Škoda :)









Počasí na celém výletě jsme měli jako na objednávku. Jenom jsme předem nevěděli, že ho máme objednané. Docela si s námi zahrálo. Noc před odjezdem lilo jako z konve, ráno taky a první část cesty autem jakbysmet. Po příjezdu do Canyonlands bylo oblačno. Až přesně uprostřed naší první pěší tůry začalo doslova pařit sluníčko. Takže jsme my připravení dopadli asi takhle:











Celý čtvrteční výlet jsme zakončili v Moabu, relativně velkém a hlavně velmi malebném městě uprostřed skal. Našim původním plánem bylo přespat stylově - v dřevěném srubu na okraji města. Po příjezdu na místo jsme však zjistili, že dané sruby až tak stylově nevypadají (a záchody už vůbec). Naprosto dobrovolně jsme se tedy tohoto stylového prožitku vzdali a přespali jako správní turisté v malém motelu s bazénem a snídaní.
Nakonec jsme tedy nepřespali úplně stylově, zato jsme se hodně stylově najedli :-)