Byl jednou jeden týden, kdy jsem měla většinu služeb dopoledne a Pavel odpoledne. Moje odpoledne však neprobíhala tak, že bych doma steskem plakala do polštáře. Naopak, vždy jsem se nějak zabavila. Asi nejzajímavější z toho, co jsem podnikla, byla procházka s Olou, další servírkou u nás v restauraci.Mezi mnou a Olou je sice výškový rozdíl více než třičtvrtě stopy, což ale není významnou bariérou našeho vztahu :).
Vyrazily jsme naprosto neplánovaně hned po tom, co mi skončila šichta a dobře jsme se v restauraci nadlábly. Záměrně jsem to nazvala procházkou, protože jsme vyšly pěšky do bezprostředního okolí restaurace. Chtěly jsme vylést na skálu, která se nad ní tyčí. Musely jsme proto zdolat překážku v cestě a přes zákaz vlést na soukromý pozemek. Ten je prý však stejně Randyho, který by na nás svou vzduchovkou na kočky snad nedostřelil.
Cestu na vrchol skály jsme bohužel nakonec neobjevily. Asi budu muset přecejen počkat, až bude mít volno i Pavel. Právem se říká, že jsou muži lepší při orientaci v terénu. My jsme si ale naší mírnou desorientací hlavu příliš nelámaly. Vrátily jsme se zpátky a zkusily jiný směr. Nakonec jsme došly k jiné skále, která byla skoro tak hezká jako ta u restaurace. Jako správný holky jsme nedošly moc daleko, protože jsme celou cestu kecaly, ale zato jsme zvládly udělat spoustu moc pěkných holčičích fotek :)
Žádné komentáře:
Okomentovat