Výlet do Slot Canyons

Dnes vám napíšeme slíbený a mnohými z vás již netrpělivě očekávaný příspěvek z našeho velmi dobrodružného výletu do dvou úzkých kaňonů - Spooky a Picaboo. Tyto dvě přírodní nádhery se nacházejí v National Staircaise Parku, což je od nás co by kamenem dohodil. Naše tříčlenná výprava (Pavel, já a Chris - kuchař z naší restaurace) vyrazila mezi osmou a devátou hodinou ráno. Jeli jsme asi hodinu a půl v Chrisově autě.

Hned od místa, kde jsme zaparkovali auto, jsme zahájili sestup do údolí, ve kterém se kaňony nacházejí.









Po sestupu do údolí a dalších asi 10 minutách chůze jsme se dostali k prvnímu z kaňonů, Spooky Canyonu. Odvážně jsme mezi ty dvě skály zalezli a následující zhruba hodinu jsme se mezi nimi různě prodírali, proplítali a lezli... prostě podle toho, jak se zrovna zachtělo přírodě kaňon stvořit.
























Po cestě jsem v duchu párkrát poděkovala bohu, že netrpím klaustrofobií ani nadváhou a mohu si tak toto dobrodružství plnně užít. Překvapivě jsem mu byla vděčná i za to, že mě neobdaroval přehnaně vnadným poprsím, které by mi v tomto terénu možná taky přidalo mírné komplikace ;)














Kaňon byl místy tak úzký, že jsme si museli podávat batohy nad hlavami.




Menší problémy s plynulým průchodem měl občas také Chris, který je o něco prostorově rozměrnější. Téměř celou cestu šel první a občas na nás volal, že ho asi budeme muset tlačit. Nakonec si ale poradil sám, třeba i tím, že si lehl na břicho a proplazil se o něco širším místem u země.

Cesta kaňonem nebyla však jenom dobrodružštvím a zábavou ale i namáhavým sportovním výkonem. Místy se terén prudce zvyšoval, bylo tedy třeba šplhat mezi skalami a kameny nahoru.











Po úspěšném zdolání Spooky Canyonu jsme se vydali ještě do toho druhého - Picaboo. Ten byl narozdíl od Spooky plný klesání a slézání směrem dolů. Byla v něm spousta oblouků a podobných zajímavostí.
Nejnáročnější úsek Picaboo Canyonu přišel až v jeho závěru. Byl to vysoký kus skály, který jsme měli slézt, sešplhat či se z něj jiným způsobem dostat dolů. Skály byly pokryté drobným pískem, který na strmějších místech mírně podkluzoval, takže jsem se právě oněch jiných způsobů, jak se dostat dolů, mírně děsila.









Věřte, že hrůza v mých očích není hraná!

Po opravdu dostatečném vyhecování ze strany kluků a vyhraném (velmi náročném!) vnitřním boji jsem se ale přecejen odvážila a k mému velkému překvapení se nakonec celá, celistvá(!), živá i zdravá ocitla dole na písčité zemi :-)













Věřím, že i vy jste rádi, že náš dobrodružný výlet měl takto šťastný konec a že vás Spooky a Picaboo uchvátily aspon z poloviny tolik, co nás!