Máme řidičák!

Tak a je to tady! Zkoušky jsou úspěšně za námi a jsme tudíž majiteli amerických řidičských průkazů! Pro ty méně zasvěcené: máme samozřejmě mezinárodní řidičák, ale k levnějšímu pojištění našeho nového autíčka potřebujeme i americký.

Písemný test i jízdu jsme absolvovali včera v Richfieldu, městě asi 60 mil severně od Boulderu. K testu jsme mohli používat učebnici, takže až na otázky, které jsme v ní nenašli, byl docela jednoduchý :).
O trochu víc jsme se báli jízdy, protože Richfield je na místní poměry velkoměsto, a tak má i pár semaforů a prostřední odbočovací pruh :-) Pan instruktor byl ale hodný a líbilo se mu i naše paralelní parkování.
To mi připomíná, že jsme vám ještě nepředstavili naše žihadlo, našeho Tempíka (Forda Tempo). A to ho máme už skoro tři týdny! Sehnal nám ho Randy od známého za výhodnou cenu. Ještě než jsme se s ním mohli vydat na silnici, potřeboval pár drobných oprav - vyměnit dvě kola, boční zrcátko a lehce naprasklé přední sklo. Díky Randymu, který se leta věnoval "automechaničení" však tyto detaily byly hotovy raz dva.


















Po tom, co jsme udělali řidičák, jsme "za odměnu" udělali velký nákup (pro Tempíka to byl zatím největší). Do konce srpna tu tudíž určitě hlady nezemřeme.











Nakonec přidáváme ještě pár fotek ze zpáteční cesty z Richfieldu.

Kvíz #2

Tak a konečně prozradíme výsledky druhého kvízu. Po poměrně úspěšném prvním hlasování, jste tentokrát dopadli trochu hůře! Ale nezoufejte další kvíz zkusíme udělat trochu jednoduší. :-)

Jak již asi tušíte špunty do uší, nejsou tou nejzbytečnější věcí, i když dostali nejvíce hlasů. Možná pro mě jsou k ničemu, ale Hanka je občas používá. Zvláště po náročné šichtě, když se chce pořádně prospat.
(A zvláště pak k ránu, když nám u dveří mňoukají kočky, štěkají štěňata nebo vyřvávají spolubydlící. Ale ne, není to tu s nima až tak strašný. Kdo mě zná opravdu dobře, ví, že já využiju špunty do uší i při cestě autobusem z Brna do Prahy ;) - pozn. Hanka)

Co se týče mobilu, vaší druhé volby, opět jste šáhli vedle. Je pravda, že zde v Boulderu není signál, ale během několika prvních dnů v Salt Lake City jsme mobil hojně využívali.

Pouze 4 hlasy získal nejvíce používaný artikl - spacák. Hanka ho používá jako peřinu každý den. Opalovací krém samozřejmě také používáme. Hlavně na celodenní výlety nám při zdejších vedrech ani nic jiného nezbývá. Sám se divím, že jsem se ještě nespálil.

Správná odpověď je tedy už jasná. Ano, jedná se o fén! Hlavní důvod je ten, že má českou elektrickou zástrčku a funguje jen na 220V. V Americe se používá napětí 120V a evropské zástrčky do těch amerických prostě nenarvete. Jelikož je potřeba 220 nepomůže ani redukce. Je nám tedy fén úplně k ničemu. Ještě že si ho Hanka na poslední chvíli přibalila! :)

Přiznávám, že tentokrát to byl trochu chyták, ale snad nám to odpustíte :) Odepište do komentářů pod tento článek, jak jste kdo hlasoval. Po několika kvízech můžeme vyhlásit celkové(ho) vítěze a možná i zajistit nějakou tu cenu.

První dva výlety - hora a vodopád

V záplavě aktuálnějších příspěvků, jsme se vůbec nestačili zmínit o našich výletech po okolí. Boulder se nachází uprostřed jednich z nejkrásnějších národních parků USA - Grand Staircase NM, Capitol Reef NP, Bryce Canyon NP, Arches NP and Zion NP. Ne až tak daleko se nachází i Grand Canyon (5 hodin jízdy). Rozhodně máme tedy co dělat ve volných dnech. Spíš se začínáme bát, abysme to do konce srpna všechno stihli.

Prozatím jsme stihli výlety dva. První byl na Boulder Mountain, horu tyčí se nad naší vesničkou. Celodenní peší výlet nám dal pěkně zabrat. Nepotřebovali jsme k němu vůbec auto, vyrazili jsme přímo od našeho domu. Původní cíl - lesní jezero - jsme vzdálenostně trochu přepálili, a tak jsme se po 10 km (tedy něco za třetinou celkové vzdálenosti) otočili zpět. I tak byl výlet nádherný. Jak je vidět na fotkách, jednalo se o lesy podobné těm evropským. Hanka to dokonce přirovnávala k výletu na Šumavu nebo Vysočinu, čímž místy kazila mé nadšení. :)









Druhý výlet však několikanásobně předčil ten první. Před dvěma týdny jsme totiž vyrazili na místo zvané Lower Calf Creek Waterfall (v překladu: dolní vodopád na telecím potoku, no fuj, radši už nic překládat nebudu!). Tentokrát jsme již museli popojet autem asi 8 mil na jih od Boulderu a dál jsme pokračovali pěšky něco přes 6 mil tam a zpět.

Už jenom samotná jízda byla úchvatná. Terén se ihned za mestečkem k nepoznání mění na růžně vysoké a zbarvené pískovcové skály (od světlé přes červenou až černou). Nejadrenalinovější částí jízdy autem byl úsek, kde kromě silnice byla na každé straně několika set metrová rokle. Jelikož jsme ještě stále řídili našeho starého Suburbana, byli jsme rádi, že byl úsek brzo za námi. Fotografka se natolik bála, že se nám z této části cesty nedochovala žádná fotka. Pokusíme se to napravit příště.










Po dobrodružné jízdě jsme pokračovali pěší stezkou. Po cestě jsme potkali mnoho dalších turistů. Není divu, jedná se totiž o jednu z nejoblíbenějších tras v okolí. Obrázek o tom jak nádherně cesta vypadala si nejlépe uděláte sami podle následujících fotek.

Cesta byla kamenitá a částečně písčitá. Po 2 hodinách cesty prakticky bez stínu, za neustáleho zastavování kvůli focení, při asi 100°F, nám vodopád přišel jako zjevení. Prostě nádhera - chládek, studená voda a stín! Vydrželi jsme tam skoro hodinu a vůbec se nám nechtělo zpátky. Jak je vidět na fotkách pořádně jsme se tam vyblbli. (no, byli jsme na slunci opravdu dlouho :-).


























Tak a to by mohlo pro dnešek stačit. Přikládáme ještě pár fotek. Další celodenní (a naprosto bezchybný!) výlet jsme podnikli včera. Byl to výlet do Slot Canyons. Jedná se o dva úzké kaňóny, kterými jsme se pár hodin protáhovali. Místy měly dokonce i míň než půl metru na šířku! Takže pokud se jedná o příspěvek o tomto výletě, určitě se máte na co těšit!

Boulder party

Den nezávislosti jsme zakončili u boulderské radnice, kde se pořádala taneční zábava. Na té už naštěstí Pavel nechyběl, šichta mu skončila v pravý čas! Původně jsme mysleli, že půjde o country večer. K našemu překvapení však vystoupila místní rocková kapela. Jak je asi z fotek poznat, šlo o velmi strhující hudbu, při níž nebylo těžké se pořádně odvázat.
Po chvíli jsem si všimla, že jsem zpěváka kapely s celou jeho rodinou den před tím obsluhovala v restauraci a to aniž jsem tušila, s jak významnou osobou mám tu čest. Známých tváří jsme za ten večer potkali víc než dost. U mnoha z nich už s jistotou víme, jestli by raději klasický cheese burger s hranolkami a kolou nebo specialitku s chili verde a neslazený ice tea bez ledu.Na této fotce máme v zádech snad veškeré obyvatelstvo Boulderu. V té době byl taneční parket ještě plný. Naše fotky při tanci jsou foceny až v brzkých ranních hodinách, k nimž dospěli jen ti nejvytrvalejší z nás.












Příště odtajníme správný výsledek kvízu, takže máte poslední možnost zůčastnit se hlasování!

Foto naší výpravy

Tato fotka je z Martinova foťáku a fotil ji Pavel před restaurací po našem bouřlivém příjezdu. Je na ní vidět naše kompletní interkontinentální výprava.

Den nezávislosti !

Není nad to, kout železo, dokud je žhavé. A proto Vám hned teď ukuju příspěvek o svých dnešních zážitcích. Vy, kteří se právě nacházíte v České republice už máte asi pět hodin ráno následujícího dne, zatímco my tu stále slavíme 4. července - Den nezávislosti!

Den nezávislosti je snad nejvýzamnějším americkým státním svátkem. Měla jsem to štěstí pracovat dnes dopoledne a nezmeškat tak odpolední slavnostní průvod Boulderem. Na Pavla se tentokrát šťěstěna neobrátila, musel proto sledovat okolní dění přes okna restaurace :,-(

O tři čtvrtě na čtyři jsem dorazila na smluvené místo - k Brendě a Randymu (majitelům "naší" restaurace), kde už vrcholily veškeré přípravy. Pro každého byla nachystaná dóza plná bonbónů, které se hážou všem kolemjdoucím dětem a někdy i dospělým.

Náš vůz byl téměř připraven. Americké vlajky všude tam, kam se jen člověk podívá, jsou samozřejmostí. Vzhledem k tomu, že v restauraci pracujeme i my s Pavlem, Olga z Ruska a teď už i Martin ze Slovenska, chtěla Brenda na autě mít také vlajku českou, ruskou a slovenskou.

Česká a slovenská se vytiskly poměrně rychle, s ruskou byl trochu problém. Nakonec jsme ji úspěšně namalovali vodovkama, ale málem jsme kvůli ní zmeškali celý průvod.
Hned jak všechny vlajky visely, naskákali jsme všichni (já, Martin, Olga, Ivan-Američan a Brendiny dvě vnučky) do vozíku za autem, Brenda skočila za volant a vyrazilo se.
Přestože na to Brenda pořádně šlápla a my všichni za ní jen váli ve větru,








průvod jsme tak tak dohnali. Podél silnice nás všude vítaly davy mávajících lidí, "kovbojů" na koních a dětí radujících se ze sladkostí.









Okruh městem se nám všem moc líbil, Brendiny vnučny výskaly nadšením. A protože nám zbyly ještě nějaké bonbóny, dali jsme si ještě jedno kolo.
Jízdu jsme zakončili před restaurací, kam nás všechny pozvala Brenda na zmrzlinu.









Přikládám ještě pár fotek a běžím se připravit na další večerní slávu. Ve městě se od devíti bude tancovat country!
(1) já vehementně propagující světový mír
(2) Pavel slavící Den nezávislosti
(3) Martin a Ivan

(4) česká nezávislost