Plán cesty

Po třech měsících číšničení v restauraci jsme dnes ráno konečně vyrazili na naši dlouho očekávanou měsíční cestu po USA, konkrétně po západním pobřeží - Utahu, Arizoně, Nevadě a Kalifornii. Od 28. září strávíme tři dny i na východě - v New Yorku.

Dnes, 31.8. jsme navštívili národní park National Bridges, který se nachází asi 4 hodiny jízdy od Boulderu. Odtud jsme pokračovali asi 30 mil na jihovýchod a dnešní cestu zakončili v Blandingu, v malém městečku v Utahu. Právě odtud, z motelového pokoje, vám píšeme tento příspěvek.

Plán na následující dny zní:
1.9. : National Monument Valley, přespání ve městečku Page
2.9. : Grand Canyon, pokud se nám bude chtít, navštívíme i písečné duny, přespání v Kanabu
3.9. : Zion National Park, přespíme v St. George
4.9. - 5.9. : Las Vegas, hotel Circus Circus
6.9. - 9.9. : Los Angeles a okolí, spíme u mé tety Marie v Thousand Oaks.

Další část cesty upřesníme příště!

Práce za námi, cestování před námi

Tak jsme to tu v Utahu všechno úspěšně doklepali do konce. Poslední dny jsou pro nás opravdu neskutečně hektické, zařizování související s koncem pobytu v Boulderu a začátkem cestování byla spousta. Přesto se s vámi chceme podělit o naše dojmy z celého našeho tříměsíčního pobytu a tímto příspěvkem ho nějak uzavřít a zhodnotit.
Boulder, vesnička s asi 190 obyvateli (v sezónně možná dokonce 200), jejíž počet obyvatel jsme tudíž navýšili skoro o dvě procenta, byla celé poslední tři měsíce naším věrným domovem. Dokonale jsme v ní poznali životní styl amerického venkova, seznámili se se spoustu milých místních lidí, hodně dobře si odpočinuli od velkoměsta a mobilních telefonů.

Na rozloučenou přidáváme ještě pár fotek, na které doposud nevyzbyl prostor.

Takhle jsme si ty tři měsíce žili, vařili a hospodařili...











...takto nám zvířena zabírala žídle a Hanička chodila na hodiny břišních tanců...








...na cestách jsme si rozšířili své obzory a vyzkoušeli vlastní síly...









...někdo se i svezl na koni a někdo obral Randyho v pokeru...











... a teď už jsme na cestě zpět do civilizace!

Hanka a Ola na procházce

Byl jednou jeden týden, kdy jsem měla většinu služeb dopoledne a Pavel odpoledne. Moje odpoledne však neprobíhala tak, že bych doma steskem plakala do polštáře. Naopak, vždy jsem se nějak zabavila. Asi nejzajímavější z toho, co jsem podnikla, byla procházka s Olou, další servírkou u nás v restauraci.

Mezi mnou a Olou je sice výškový rozdíl více než třičtvrtě stopy, což ale není významnou bariérou našeho vztahu :).











Vyrazily jsme naprosto neplánovaně hned po tom, co mi skončila šichta a dobře jsme se v restauraci nadlábly. Záměrně jsem to nazvala procházkou, protože jsme vyšly pěšky do bezprostředního okolí restaurace. Chtěly jsme vylést na skálu, která se nad ní tyčí. Musely jsme proto zdolat překážku v cestě a přes zákaz vlést na soukromý pozemek. Ten je prý však stejně Randyho, který by na nás svou vzduchovkou na kočky snad nedostřelil.








Cestu na vrchol skály jsme bohužel nakonec neobjevily. Asi budu muset přecejen počkat, až bude mít volno i Pavel. Právem se říká, že jsou muži lepší při orientaci v terénu. My jsme si ale naší mírnou desorientací hlavu příliš nelámaly. Vrátily jsme se zpátky a zkusily jiný směr. Nakonec jsme došly k jiné skále, která byla skoro tak hezká jako ta u restaurace. Jako správný holky jsme nedošly moc daleko, protože jsme celou cestu kecaly, ale zato jsme zvládly udělat spoustu moc pěkných holčičích fotek :)

Bryce Canyon

Asi před 14 dny jsme podnikli další celodenní výlet - do Bryce Canyonu. A řekla bych, že dnešní deštivé odpoledne je naprosto stvořené k tomu, abych vám o tomto krásném výletě napsala příspěvek.

Bryce Canyon je další známý národní park USA nacházenící se v našem okolí. Měli jsme po delší době společný celý den volna a chtěli jsme ho náležitě využít. Budík jsme si tedy nařídili na 7. hodinu ranní. Jeho zvuk nás však v tuto nekřesťanskou hodinu (o to nekřesťanštější, že půl hodiny před ní již většinou býváme v restauraci!) nedokázal vytáhnout z postele. Probrali jsme se až před devátou. To nám ale nakonec plány významně nezkazilo, jelikož Bryce Canyon je pouze asi hodinu a půl jízdy autem z Boulderu.

V Bryce Canyonu jsme se tedy ocitli asi o půl 11 a do večera jsme měli stále ještě spoustu času k obdivování veškerých krás, kterými se tento národní park pyšní.

Bylo zde mnoho vyhlídek s náramným výhledem... A ty jsme zvládli všechny!





















Narozdíl od 99% všech ostatních lenošných turistů do Brycu zavítajících, jsme my dva celou stezku podél velikého kaňonu s různě členitými a barevnými skalami vzali procházkou a ani jednu zastávku mezi vyhlídkami neodolali pokušení svést se místním minibusíkem.
A zážitek z pokocháníčka stál za to!












Po cestě zpět do Boulderu, již mimo placený areál parku, jsme objevili malou stezsku k jeskyni a malému, velmi malebnému vodopádu.