Foto naší výpravy

Tato fotka je z Martinova foťáku a fotil ji Pavel před restaurací po našem bouřlivém příjezdu. Je na ní vidět naše kompletní interkontinentální výprava.

Den nezávislosti !

Není nad to, kout železo, dokud je žhavé. A proto Vám hned teď ukuju příspěvek o svých dnešních zážitcích. Vy, kteří se právě nacházíte v České republice už máte asi pět hodin ráno následujícího dne, zatímco my tu stále slavíme 4. července - Den nezávislosti!

Den nezávislosti je snad nejvýzamnějším americkým státním svátkem. Měla jsem to štěstí pracovat dnes dopoledne a nezmeškat tak odpolední slavnostní průvod Boulderem. Na Pavla se tentokrát šťěstěna neobrátila, musel proto sledovat okolní dění přes okna restaurace :,-(

O tři čtvrtě na čtyři jsem dorazila na smluvené místo - k Brendě a Randymu (majitelům "naší" restaurace), kde už vrcholily veškeré přípravy. Pro každého byla nachystaná dóza plná bonbónů, které se hážou všem kolemjdoucím dětem a někdy i dospělým.

Náš vůz byl téměř připraven. Americké vlajky všude tam, kam se jen člověk podívá, jsou samozřejmostí. Vzhledem k tomu, že v restauraci pracujeme i my s Pavlem, Olga z Ruska a teď už i Martin ze Slovenska, chtěla Brenda na autě mít také vlajku českou, ruskou a slovenskou.

Česká a slovenská se vytiskly poměrně rychle, s ruskou byl trochu problém. Nakonec jsme ji úspěšně namalovali vodovkama, ale málem jsme kvůli ní zmeškali celý průvod.
Hned jak všechny vlajky visely, naskákali jsme všichni (já, Martin, Olga, Ivan-Američan a Brendiny dvě vnučky) do vozíku za autem, Brenda skočila za volant a vyrazilo se.
Přestože na to Brenda pořádně šlápla a my všichni za ní jen váli ve větru,








průvod jsme tak tak dohnali. Podél silnice nás všude vítaly davy mávajících lidí, "kovbojů" na koních a dětí radujících se ze sladkostí.









Okruh městem se nám všem moc líbil, Brendiny vnučny výskaly nadšením. A protože nám zbyly ještě nějaké bonbóny, dali jsme si ještě jedno kolo.
Jízdu jsme zakončili před restaurací, kam nás všechny pozvala Brenda na zmrzlinu.









Přikládám ještě pár fotek a běžím se připravit na další večerní slávu. Ve městě se od devíti bude tancovat country!
(1) já vehementně propagující světový mír
(2) Pavel slavící Den nezávislosti
(3) Martin a Ivan

(4) česká nezávislost

Cesta do práce

Již víte všechno o tom, jak zhruba to probíhá u nás v restauraci, když máme šichtu. Dnes Vám přiblížím, jak to vypadá, když se máme k výkonu šichty dostavit.

Tento článek chceme věnovat našemu starému dobrému Suburbanovi, autu velikosti minibusu (a spotřebou autobusu), jímž jsme se doposud do práce dopravovali.

Prvním krokem šťastné jízdy je úspěšně vyjet z našeho parkovacího místa, které nám bylo určeno jakousi zvláštní nepsanou dohodou (je to to úplně vpravo za stromem a balvanem). Na této fotce žádné auto nestojí, ovšem v každodenní dopravní špičce zde běžně stojí auta čtyři.

Postupem času se vyjíždění stalo triviální stereotypní činností. Je však nutné podotknout, že při prvních jízdách tomu tak úplně nebylo - ne ani tak kvůli velikosti vozidla jako kvůli jeho automatickému řazení (řadicí páka je umístěna pod volantem; tento typ auta navíc nastartuje jen když je zařazený na "parking", což je také dobré vědět). S přidáváním plynu a s ním souvisejícím rozjížděním to také funguje nepatrně jinak než u aut, na které jsme byli zvyklí. To vše by ale bylo jen drobnou komplikací. Největším adrenalinem našich prvních jízd bylo, když jsme auto tři minuty startovali a ono se ne a ne rozjet. Později nám bylo velmi samozřejmým tónem sděleno, že zrána a k večeru je třeba auto před jízdou startovat alespoň pět minut, aby se zahřál motor.

Nesmím si odpustit poznámku, že vyjíždění mi od začátku šlo líp než Pavlovi. On by asi argumentoval tím, že jsem narozdíl od něj neabsolvovala jízdy úplně první, což je pravda - mohla jsem se tedy již opírat o jeho četné zkušenosti a mnohé teoretické a velmi samozřejmé rady.

Po výjezdu pokračujeme asi 50m po příjezdové(odjezdové) cestě, dále doprava na hlavní silnici. Pak už to není příliš složité - pořád rovně (asi 10 minut; maximální povolenou rychlostí 60 mil za hodinu!) až do "centra " Boulderu.


Scenérie podél cesty je opradu nádherná. Řidič by se jí ale určitě neměl nechat zcela unést. Značky "pozor kráva" zde vážně nejsou pro nic za nic.
Mimo krávy jsou tu běžnými účastníky silničního provozu také jeleni a srny, těmi nejpočetnějšími a zároveň nejmíň šťastnými jsou zajíci.
Až nás pojedete navštívit, mějte proto oči na šťopkách!

Toto je Boulderská benzínka.
Pravidelné čepování je nutností. O tom jsme se už jednou přesvědčili, když nám auto zastavilo na půli cesty. Cesta do práce je naštěstí z kopce, takže druhou polovinu to šlo relativně hladce i bez benzínu.

Tímto příspěvkem se s "naším" Suburbanem loučíme. Vděčíme mu nejen za to, že pravidelně naplňoval naše všední dny nečekaným napětím a dobrodružstvím, ale i za to, že nám poskytl nejednu míli bezpečné přepravy se šťastným koncem. (Příští týden budeme mít auto nové - vlastní!)

Suburbane, děkujeme!

Boulder Mesa Restaurant

Vzhledem k tomu, že jsme vám s událostí získání internetu slíbili i častější aktualizace tohoto blogu, nezbývá než přihodit další příspěvek. Shodli jsme se, že nejzajímavějším by momentálně mohl být příspěvek o práci v naší milované Boulder Mesa Restauraci - už proto, že tam trávíme většinu svého času, tedy 7-9 hodin denně, 5 dní v týdnu.

Tak tedy... Welcome to our restaurant!
Popisem naší práce je číšničina :) No a to číšničina se vším všudy! Takže se staráme nejen o naše milé hosty, ale i o kasu a peníze v ní. Na fotce je vidět naše stará kasa, která se ale nedávno uvařila při výpadku proudu. Máme teď novou, která ale vypadá úplně stejně, takže vlastně ani nevím, proč vám to píšu.

Nestaráme se však jenom o kasu a hosty. Na starosti máme totiž skoro všechno. Dokonce i vaříme (!) - polévku v mikrovlnce, připravujeme saláty, dresingy, housky v mikrovlnce a děláme deserty (připravujeme zmrzlinové poháry a krájíme koláče). Naše deserty jsou nejlepší v okolí. Pokud máme odpolední šichtu, máme s kuchařem na starosti i úklid.

Nejvíce času trávíme s hosty. Ty usazujeme, přijímáme jejich objednávky, servírujeme jim všechny chody a nápoje. S nejvetší radostí pak přijímáme tučná dýška :). Asi to nejlepší na téhle práci je, že si skoro s každým pokecáme. Návštěvníci Boulderu jsou z různých koutů světa, většina je velmi zcestovalá a tak není výjimkou, že již navštívili Českou republiku.

Dalšími číšníky v restauraci jsou: Ivan, Američan, který ale teď už spíše vaří a Olga z Ruska. (viz. obrázek vlevo).

Dalšími kolegy jsou Američani Chuck a Diane, kteří s námi i bydlí. O těch zase jindy.

Kvíz #1

Jak jsme slíbili, je na čase prozradit správný výsledek prvního kvízu. Jak je vidět z vašich odpovědí shodný počet bodů obdržel chyták a Utah Jazz. Přiznivce Utah Timberwolves musíme zklamat, ale tento tým neexistuje. Přesto oceňujeme snahu jít proti proudu :)

Správná odpoveď je: Utah Jazz

První kvíz nebyl žádný chyták. Jazzmeni z Utahu opravdu existují. Dokonce se v letošním playoff dostali až do semifinále, kde je porazil super nudný tým San Antonia! Ostatní názvy byly odvozeny z jiných existujících týmů.
-New Orleans Hornets
-Minnesota Timberwolves
-Miami Heat

Máme internet!

Tak a je to tady, konečně máme internetové připojení. Celých 56kb! Ale nakonec to není tak pomalý jak jsme čekali. Blog nebude problém aktualizovat, takže již brzy začneme přidávat nové fotky a příspěvky.

PS: Příště prozradím výsledky ankety, která se nám pořádně dramatizuje :)

PS2: Při vkládání těchto dvou fotek jsem se stihnul oholit :) At žije připojení přes telefon!

(1) Hanku jsem ukecal, aby si dala hamburger. A opravdu ji chutnal!

První zprávy

Zdravíme vas všechny z Boulderu. Dnes se mi podařilo konečně dostat na internet. Připojil jsem se v domě kuchaře Chrise z restaurace. Naše vlastni připojení k netu by mělo být do týdne. Jakmile se tak stane, začnemě přispívat pravidelněji.
Přilet do USA byl bez sebemenších problémů. V deset večer jsme se ocitli v Salt Lake City. Randy majitel restaurace si nás opravdu vyzvedl a odvezl nás do motelu, kde jsme zůstali přes noc. Druhý den ráno jsme vyrazili k Randyho příbuzným. Zde jsme se seznámili s početnou části rodiny a naučili jsme Hanku hrát poker :) Naštěstí se hrálo jen o centy, takže jsme naše úspory neprohráli. Naopak díky mé skvělé hře a esovému fullhousu jsmě vydělali naše první peníze (cca $2.15) Druhý den ráno jsme vyrazili do Boulderu. Ten se nachází 250 mil jižně od Salt Lake. Ještě před odjezdem jsme se stavili ve velkoobchodě a nakoupili zásoby. Cesta trvala nějakých 6 hodin.

Náš první nákup, nebyl z nejmenších. Jelikož se jednalo o velkoobchod, něco jako naše Makro, nakupovali jsme ve velkém. Takže jsme nakoupili nejen asi půl kila cornflaků, ale i 20l pracího prášku a asi100m toaletního papíru. (no bylo to jen o 50 centů dražší než 50m :) Každopádně na střevní problémy jsme dobře připraveni!



Do auta jsme se nakonec vešli i s Randyho psem.







Přihazuji nějaké další fotky. Přístě se rozepíšeme více o Boulderu, práci v restauraci, bydlení a našem prvním výletě!

Naše auto, kterým jezdíme do práce. Suburban Silverado, typické americké auto. Velké jako kráva, šílená spotřeba, ale stylové :)







(1) Fotka z našeho pátečního výletu
(2) Já a zvěřina u nás v obýváku