Cesta do práce

Již víte všechno o tom, jak zhruba to probíhá u nás v restauraci, když máme šichtu. Dnes Vám přiblížím, jak to vypadá, když se máme k výkonu šichty dostavit.

Tento článek chceme věnovat našemu starému dobrému Suburbanovi, autu velikosti minibusu (a spotřebou autobusu), jímž jsme se doposud do práce dopravovali.

Prvním krokem šťastné jízdy je úspěšně vyjet z našeho parkovacího místa, které nám bylo určeno jakousi zvláštní nepsanou dohodou (je to to úplně vpravo za stromem a balvanem). Na této fotce žádné auto nestojí, ovšem v každodenní dopravní špičce zde běžně stojí auta čtyři.

Postupem času se vyjíždění stalo triviální stereotypní činností. Je však nutné podotknout, že při prvních jízdách tomu tak úplně nebylo - ne ani tak kvůli velikosti vozidla jako kvůli jeho automatickému řazení (řadicí páka je umístěna pod volantem; tento typ auta navíc nastartuje jen když je zařazený na "parking", což je také dobré vědět). S přidáváním plynu a s ním souvisejícím rozjížděním to také funguje nepatrně jinak než u aut, na které jsme byli zvyklí. To vše by ale bylo jen drobnou komplikací. Největším adrenalinem našich prvních jízd bylo, když jsme auto tři minuty startovali a ono se ne a ne rozjet. Později nám bylo velmi samozřejmým tónem sděleno, že zrána a k večeru je třeba auto před jízdou startovat alespoň pět minut, aby se zahřál motor.

Nesmím si odpustit poznámku, že vyjíždění mi od začátku šlo líp než Pavlovi. On by asi argumentoval tím, že jsem narozdíl od něj neabsolvovala jízdy úplně první, což je pravda - mohla jsem se tedy již opírat o jeho četné zkušenosti a mnohé teoretické a velmi samozřejmé rady.

Po výjezdu pokračujeme asi 50m po příjezdové(odjezdové) cestě, dále doprava na hlavní silnici. Pak už to není příliš složité - pořád rovně (asi 10 minut; maximální povolenou rychlostí 60 mil za hodinu!) až do "centra " Boulderu.


Scenérie podél cesty je opradu nádherná. Řidič by se jí ale určitě neměl nechat zcela unést. Značky "pozor kráva" zde vážně nejsou pro nic za nic.
Mimo krávy jsou tu běžnými účastníky silničního provozu také jeleni a srny, těmi nejpočetnějšími a zároveň nejmíň šťastnými jsou zajíci.
Až nás pojedete navštívit, mějte proto oči na šťopkách!

Toto je Boulderská benzínka.
Pravidelné čepování je nutností. O tom jsme se už jednou přesvědčili, když nám auto zastavilo na půli cesty. Cesta do práce je naštěstí z kopce, takže druhou polovinu to šlo relativně hladce i bez benzínu.

Tímto příspěvkem se s "naším" Suburbanem loučíme. Vděčíme mu nejen za to, že pravidelně naplňoval naše všední dny nečekaným napětím a dobrodružstvím, ale i za to, že nám poskytl nejednu míli bezpečné přepravy se šťastným koncem. (Příští týden budeme mít auto nové - vlastní!)

Suburbane, děkujeme!