VIVA UTAH

Poslední dny v Kalifornii (den 23. až 25.)

2007-11-10T13:43:00.000-07:00

Z Ameriky jsme sice už přes měsíc doma, ale na blogu máme stále resty. Posledních pár dnů v USA uběhlo tak rychle, že jsme se k našemu deníku vůbec nedostali. Hned po návratu do Prahy nás pohltil nový semestr ve škole, a tak se k němu dostáváme až nyní. Pozdě ale přece.

DEN DVACÁTÝ TŘETÍ:
Od našeho příjezdu minulý den z Lake Tahoe se naše počasí na východě Kalifornie začalo zhoršovat. Noc jsme strávili poblíž vjezdu do Yosemittského národního parku ve vesnici Mammoth Lakes. Ta je součástí jednoho z nejvetších zimních středisek v Kalifornii a začalo to vypadat, že zima se už blíží!
Ještě před vjezdem do Yosemittu jsme se stavili na druhém břehu Mono lake. Měsíčního jezera, které jsme z opačné strany již viděli den předtím.Na pozadí blížící se bouře vypadalo tentokrát opravdu magicky.
Vzápětí jsme vyjeli směrem do centra Yosemitského parku Yosemitty valley (Yosemitské údolí). Čekala nás asi dvojhodinová cesta z východních hranice parku až skoro k té západní. Po cestě jsme udělali pár zastávek, ale začalo pomalu pršet až sněžit...
... a než jsme dojeli do údolí bylo vše v tak hustých mracích, že to vypadalo, že z Yosemittu nic neuvidíme...
... a že jediné fotky budou naše umělecké portréty :)
K tomu všemu ještě začal také pěkný slejvák. No prostě žůžo. Ještě že nakonec neuspěl můj původní návrh spát pod stanem. Dřevená chatka s vlastními kamny byla daleko přijemnější!
-----------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DVACÁTÝ ČTVRTÝ:
Po propršené noci jsme naše šance na celodenní výlet po parku neviděli moc nadějně. K našemu překvapení však před polednem přestalo pršet a obloha se rozjasnila.
Pohled na naší krásnou a teplou chatku.
Vydali jsme se na okružní pochod po místních vodpodádech. Ušli jsme přes 10km a vyšplhali až nad údolí.

Všechny vodopády měli o více než polovinu méně vody než na jaře, ale i tak byly impozantní...

----------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DVACÁTÝ PÁTÝ:
Noc jsme strávili v motelu ve městě Fresno na cestě mezi Yosemittem a Sequioa národním parkem - naším dalším cílem. Tento park je význačný největšími stromy na světě - sekvojemi. Byl opravdu nádherný.
Hnedka po příjezdu do parku jsme potkali medvěda! Naštěstí jsme byli v autě a medvěd se nás bál. Stejně tak se, ale bála i fotografka, takže snímek je trochu rozmazaný :)
Největším živým organismem na světě je tento strom - Generál Sherman.

Velikých sekvojí je v parku mnoho, různých tvarů a velikostí. A spravný turista se mezi nimi pořádně vyřádí!
...člověk si najednou připadá takovej menší...

Pražák poprvé vidí srnu z blízka (to pro Brňáky to je nuda :)...

Po cestě zpátky autem jsme opět narazili na medvědy. Tentokrát na mámu se dvěma malýma, byly od nás jen pár metrů. Nějak jsem Hanku nepřemluvil, aby mi s nima zapózovala...
Sequioa národní park byl naší poslední zastávkou v Kalifornii. Před námi byla už jen jízda zpět do Los Angeles a let zpátky.

Tím, ale naše cestování neskončilo! Ještě jsme strávili tři úžasné dny v New Yorku. A na ty se můžete těšit zase v přístím příspěvku!

Šestnáctý až dvacátý druhý den cest

2007-09-27T14:08:00.000-07:00

DEN ŠESTNÁCTÝ:
jsme zahájili cestu na sever. Nikam jsme nespěchali, na pohodu jsme vyjeli po highway 1, která lemuje pobřeží.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN SEDMNÁCTÝ:
jsme pokračovali dále na sever.
Po cestě jsme zastavili na pláži se spoooustou roztomilých tuleňů.
Odpoledne jsme dorazili do Monterey, kde jsme prošli město, přístav i dříve rybářské (dnes již spíše komerční:) molo. Projeli jsme i 17-mile drive, sedmnácti mílovou scénickou silnici podél pobřeží se skalami a cipřiši. Přímo v Monterey jsme tu noc i přespali.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN OSMNÁCTÝ:
jsme dorazili do San Francisca. Měli jsme na ten den pár turistických cílů, které však všechny padly v důsledku Pavlovy jednodenní fyzické indispozice (teploty a mírného nachlazení).
Celoodpolední léčba však dopadla úspěšně.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DEVATENÁCTÝ:
ráno už byl Pavel opět fit a mohli jsme tak vyrazit na ostrov Alcatraz, za prohlídkou té známé věznice.

Po Alcatrazu jsme si dali několik pořádných výšlapů po městě, navštívili čínskou čtvrť a downtown. ------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DVACÁTÝ:
nám počasí trochu přitvrdilo :)Ale i tak jsme se v San Franciscu měli hezky a líbilo se nám tam. Šli jsme do Golden Gate parku a v něm do japonské zahrady.Potom jsme opět chodi nahoru a dolů po městě a došli až ke Golden Gate mostu.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DVACÁTÝ PRVNÍ:
jsme navštívili Sacramento, hlavní město Kalifornie.------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DVACÁTÝ DRUHÝ:
jsme se pokochali jezerem Lake Tahoe,
potom jsme nějakou hoďku cestovali a odpoledne dorazili k jezeru Mono Lake.
Ubytovali jsme se kousek opodál, ve městě Mammoth Lakes.

Den patnáctý

2007-09-26T23:23:00.000-07:00

Jak jsme slíbili v minulém příspěvku, dnes sem hodíme fotky z posledního dne v San Diegu, z letadlové lodi USS Midway.

DEN PATNÁCTÝ:
jsme totiž absolvovali prohlídku celé lodi. S podrobným audio výkladem jsme loď celou důkladně prolezli a dozvěděli se spoustu zajímavostí o vzlétání a přistávání letadel, navigaci z můstku, o různých typech letadel, pohonu lodi a strojovně, stejně jako vše o životě na lodi, všech typech kajut, jídelnách, prádelnách, nemocnicích, vězení atd.
U kotvy: V kajutě: V kokpitu: Navigace lodi - zpracování informací z můstku:
V lochu: Na runwayi: Ve vrtulníku:
Loď nás zaujala natolik, že jsme tam strávili skoro třikrát více času než jsme původně plánovali. Nic dalšího jsme ten den však v plánu stejně neměli - jenom cestu zpět do LA a tu jsme i tak docela rychle zvládli.

Po cestě jsme si neodpustili krátší zastávku na nádherné pláži severního San Diega.

Den dvanáctý až patnáctý - San Diego

2007-09-25T00:32:00.000-07:00

DEN DVANÁCTÝ:
... jsme se z LA přemístili o něco jižněji, do San Diega. Protože nás cesta poněkud unavila, nepodnikli jsme ten den kromě večeře už nic dalšího.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN TŘINÁCTÝ:
Ráno jsme vstali hodně brzo a chystali se vyrazit do Sea Worldu. Hned ráno nás však potkala událost, která podstatně ovlivnila chod celého zbytku dne. Potkali jsme vážného zájemce o koupi našeho Tempíka. A jelikož jeho nabídka byla výhodná, rozhodli jsme se s Tempíkem rozloučit už 14 dní před koncem cestování, ušetřit se tak budoucích starostí s jeho prodejem spojených a půjčit si na tuto dobu auto z půjčovny. Prodej proběhl bez problémů. Z ničeho nic jsme se v San Diegu ocitli s kapsou plnou stodolarovek avšak bez auta. Zajímavý pocit :) Naštěstí netrval moc dlouho. Dva dny jsme se dopravovali městskou hromadnou dopravou, která je v San Diegu dosti propracovaná a ihned si zamluvili půjčení nového vozu.

Poté jsme vyrazili do centra San Diega a do přístavu. Velmi sympatické to město, moc se nám tam líbilo!

Večer jsme v přístavu šli také kolem letadlové lodi USS Midway. Zvenku nás velice zaujala, a tak jsme se rozhodli, že ji některého následujícího dne navštívíme i zevnitř.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN ČTRNÁCTÝ:
... byl jeden veliký zážitek! Konečně jsme totiž navštívili Sea World.
Shlédli jsme vystoupení s cvičenými delfíny...
... hned potom divadelní představení s cvičenými lachtany...
... a pak ještě jedno představení s kosatkama ...
Ze všech tří jsme byli naprosto unešeni a dodnes nemůžeme pochopit, jak někdo může tyhle zvířata tak dokonale vycvičit, že reagují na povel nebo jen pohyb a dokážou provést tak efektní kusy a zapamatovat si všechny ty dlouhé scénáře!

Potom jsme se s delfíny ještě chvíli sami pobavili...

... a taky si je pohladili!

... pohladili jsme si i rejnoky ...

... stejně jako vodní hvězdičky :-)

Žraloky jsme si nepohladili, ale taky jsme se s nima vyfotili.

Zvířectva však v Sea Worldu bylo ještě mnohem více ...

...tuleni...

...vodní želvy...

...snad všechny druhy ryb a rybiček...

...plameňáci...... samozřejmě i lední medvěd!

A abychom ze Sea Worldu nááhodou neodešli vodou nepoznamenáni, musel Pavel vyzkoušet i vodní horskou dráhu. Narozdíl od něj jsem já této atrakci bez větších problémů odolala.

Po všech vodních zážitcích jsme se přemístili do staré španělské čtvrti San Diega. Byli jsme hodně hladoví, tak jsme nejdřív ze všeho zalezli do útulné mexické restaurace, kde jsme se my gurmáni museli vyfotit se vším tím delikátním žvancem.

S plným žaludkem jsme se pak prošli celou touto útulnou starodávnou čtvrtí ...

... a obohaceni o všechny úžasné zážitky dne jsme se noční tramvají doklimbali zpět do motelu.

------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN PATNÁCTÝ:
Ráno jsme si v autopůjčovně vyzvedli naše nové autíčko a ihned ho dopravili před motel.
Nissan Sentra.
No jo, co si budem povídat. Už to není ono, když auto není naše, ale autopůjčovny :-(
Na druhou stranu, je to o něco větší mladík než náš starý dobrý Tempík (ročník 2007) a jezdí se s ním opravdu parádně!
Ihned jsme Nissánka naložili vší bagáží a vrhli se s ním do víru dalších dobrodružství.

Ten den jsme absolvovali prohlídku již zmíněné letadlové lodi.
Ale aby toho na vás dnes nebylo moc, o té vám napíšeme až zase někdy příště.

Přesný plán trasy

2007-09-23T23:59:00.000-07:00

Opět vás všechny zdravíme z našeho amerického road tripu a vkládáme slíbený kompletní plán trasy. Teď už je bohužel většina destinací za námi, přesto pro pořádek a ucelený dojem zopakujeme i místa, kde jsme už byli.

31.8. : Natural Bridges National Park; přespání v Blandingu
1.9. : National Monument Valley; přespání v Page
2.9. : Grand Canyon; přespání v Kanabu
3.9. : písečné duny v Pink Coral Sand Dunes State Park; Zion National Park; přespání v St.George
4.9. : Las Vegas; přespání v hotelu Circus Circus
5.9. : Las Vegas; přespání opět v hotelu Circus Circus
6.9. : cesta do LA; Calico - město duchů; přespání u Pavlové tety Marie v Thousand Oaks, LA
7.9. : Universal Studios; přespání u Pavlova bratrance Briana v LA
8.9. : Venice Beach, Santa Monica a Downtown (centrum) LA; přespání opět u Briana
9.9. : Beverly Hills, Hollywood Bulvar; přespání u Pavlové tety Thousand Oaks, LA
10.9.: Malibu Beach, shopping v LA, přespání opět u Pavlové tety
11.9.: cesta do San Diega
12.9.: San Diego - downtown, přístav
13.9.: San Diego - Sea World, staré město
14.9.: San Diego - letadlová loď USS Midway
15.9.: cesta z LA na sever podél pobřeží, přespání v Obespo
16.9.: cesta dále na sever, návštěva Monterey, přespání tam
17.9.: San Francisco
18.9.: San Francisco - Alcatraz, China town, Downtown
19.9.: San Francisco - Golden Gate Park, Golden Gate Bridge
20.9.: Sacramento, přespání v South Lake Tahoe
21.9.: Lake Tahoe, Mono Lake, přespání v Mammoth Lakes
22.9.: Yosemite National Park, přespání tam - v Yosemite Village
23.9.: Yosemite National Park, přespání v městě Fresno
24.9.: Sequoia National Park, přespání (asi) v Bakersfieldu
25.9.: návrat do Thousand Oaks, LA
26.9. a 27.9.: dva dny v LA, asi shopping, balení atd.
28.9. odlet do New Yorku a odpoledne tam
29.9.-2.10.: sightseeing v New Yorku, spát budeme u mé kamarádky Klárky
2.10. odlet zpátky do Prahy

Den sedmý až jedenáctý - Los Angeles

2007-09-17T21:56:00.000-07:00

DEN SEDMÝ:
Sedmý den ráno jsme si v Las Vegas sbalili saky paky a kolem desáté hodiny jsme zahájili zhruba sedmihodinovou a poměrně náročnou cestu do Los Angeles.

Po cestě jsme si udělali zastávku v Calicu, městě duchů, neboli starém avšak zrenovovaném kovbojském městečku z dob zlaté horečky.

V podvečer jsme dorazili k Pavlové tetě do Thousand Oaks, LA, kde jsme byli vřele přivítáni tetou, strýcem i dobrou večeří. Protože jsme byli unavení, šli jsme brzo spát a nic víc už ten den nestihli.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN OSMÝ:
Jsme navštívili slavné rodiště hollywoodských filmů, Universal Studios.

Tam jsme nahlédli do filmové reality - vyzkoušeli si simulaci výbuchu, zemětřesení a záplav v metru, shlédli útok žraloka, havarované letadlo, výbuch aut atd.
Projížděli jsme fiktivním městem s fiktivními ulicemi. Každá byla jiná, postavená v jiném stylu, ale všechny vypadaly naprosto reálně. Jediným zklamáním pro nás bylo, že z důvodu natáčení dalších dílů Zoufalých manželek byla pro turisty uzavřená Wisteria Lane. Ale kousek jsme z ní přecejen viděli!

Po téhle zajímavé projížďce jsme si několik dalších hodin, až do zavírací doby, užívali atrakcí zábavního parku...

Strašně moc se nám líbilo akční pirátské divadelní představení á la film Vodní svět...

My dva se ale zabavíme kdekoliv...

Po akčně stráveném dni nás před Universal Studios vyzvedl Pavlův bratranec Brian. V bytě, blíže centru Los Angeles a nedaleko Venice Beach, jsme tu noc přespali.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DEVÁTÝ:
... jsme my dva, Pavlův bratranec Brian, sestřenice Michelle a jejich kamarád Mat vyrazili do světa pouličních umělců a obchodníků - na Venice Beach.

Pavel a já jsme pak pokračovali až do Santa Monicy, tedy zase trochu jiného světa - světa prsatých žen a svalnatých mužů (aneb Pobřežní hlídky).

Měli jsme štěstí a viděli i Mitche Buchannona :-)

Ze Santa Monicy jsme se dopravili do Downtown, business centra Los Angeles a celé jsme ho prošli.
Samozřejmě jsme to vzali jak jinak než kolem Staples Centra! (Pro ty z vás, kteří vůbec netušíte, která bije: Nezoufejte. Já taky netušila. Staples Center je hala, v níž trénuje Pavlův oblíbený basketbalový tým LA Lakers.)

Večer jsme s Brianem, Michelle a Matem vyrazili na stylovou večeři do pravé americké restaurace 50.let, kam jsme si bohužel zapomněli vzít foťák. Přespali jsme opět u Briana.
------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DESÁTÝ:
aneb Bylo nás pět (opět):
Šli jsme se projít do Beverly Hills, pokochat se luxusním zbožím ve superznačkových prodejnách a podobnými snobárnami :).

Z Beverly Hills jsme jeli na Hollywood Boulvar, podívat se k Čínskému divadlu a projít po chodníku slávy.

Stejně jako všechny ostatní hollywoodské hvězdy při předávání Oskarů, i my jsme se prošli po onom schodišti a nechali se vyfotit před tím slavným divadlem :-)

------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN JEDENÁCTÝ:
Jsme pasovali dnem odpočinkovým a organizačním. Ráno jsme se nenutili do vstávání a až se nám chtělo, vyrazili jsme na pláž do Malibu Beach.

Cestou zpět jsme zvládli projít dvě obchodní centra a oba dva si udělali radost pořádným nákupem!

Čtvrtý až šestý den na cestách

2007-09-12T22:53:00.000-07:00

DEN ČTVRTÝ:
Hned ráno jsme vyrazili směr národní park Zion, tedy opět zpátky do Utahu. Po cestě jsme se stavili v parku Pink Coral Sand Dunes. Tam jsme obdivovali nádnerné písečné duny. A pořádně jsme se v nich vyblbli!

Obaleni pískem jsme vyrazili k naší hlavní destinaci dne: Národnímu parku Zion. Ten nás oba uchvátil svoji kombinaci zeleně a skal.

-------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN PÁTÝ:
Další den jsme se konečně vrátili po 3 měsících do civilizace a to do metropole všech gemblerů - Las Vegas!

-------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN ŠESTÝ:
I další den jsme strávili v Las Vegas. Ráno jsme prolenošili u bazénu našeho hotelu. Po poledni jsme vyrazili zpět do víru heren a luxusních hotelů. A vířili jsme až do večera :)

Když už jsme jednou byli v Las Vegas, museli jsme si zkusit hodit čtvrťak do automatu a stylově se u toho vyfotit. Naše stylová fotka se ukázala výnosná. Vyhráli jsme celých 6 dolarů a 50 centů! Bohužel jsem nakonec neodolal a celou výhru zase naházel zpátky s vidinou 3milionového jackpotu. Asi jsem měl poslechnout Hanku a peníze si nechat.

První tři dny cestování

2007-09-10T00:13:00.000-07:00

DEN PRVNÍ:
31.8. přesně v poledne jsme vyrazili z Boulderu do Blandingu. Po cestě jsme navštívili národní park Natural Bridges, kde se nachází spousta přírodních oblouků a nádherných stezek.

------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN DRUHÝ:
Následující den jsme vstali opět celkem brzo a poprvé po třech měsících jsme překročili hranice Utahu. Rázem jsme se ocitli v Arizoně, kde jsme navštívili indiánskou rezervaci a velkolepé National Monument Valley. Opět jsme tak mohli obdivovat naše oblíbené mesy a needly.

------------------------------------------------------------------------------------------------
DEN TŘETÍ:
...jsme navštívili Grand Canyon.
Grand Canyon je přístupný buď ze severní části nebo z části jižní. My jsme byli na té severní.

Plán cesty

2007-08-31T23:55:00.000-07:00

Po třech měsících číšničení v restauraci jsme dnes ráno konečně vyrazili na naši dlouho očekávanou měsíční cestu po USA, konkrétně po západním pobřeží - Utahu, Arizoně, Nevadě a Kalifornii. Od 28. září strávíme tři dny i na východě - v New Yorku.

Dnes, 31.8. jsme navštívili národní park National Bridges, který se nachází asi 4 hodiny jízdy od Boulderu. Odtud jsme pokračovali asi 30 mil na jihovýchod a dnešní cestu zakončili v Blandingu, v malém městečku v Utahu. Právě odtud, z motelového pokoje, vám píšeme tento příspěvek.

Plán na následující dny zní:
1.9. : National Monument Valley, přespání ve městečku Page
2.9. : Grand Canyon, pokud se nám bude chtít, navštívíme i písečné duny, přespání v Kanabu
3.9. : Zion National Park, přespíme v St. George
4.9. - 5.9. : Las Vegas, hotel Circus Circus
6.9. - 9.9. : Los Angeles a okolí, spíme u mé tety Marie v Thousand Oaks.

Další část cesty upřesníme příště!

Práce za námi, cestování před námi

2007-08-31T23:12:00.000-07:00

Tak jsme to tu v Utahu všechno úspěšně doklepali do konce. Poslední dny jsou pro nás opravdu neskutečně hektické, zařizování související s koncem pobytu v Boulderu a začátkem cestování byla spousta. Přesto se s vámi chceme podělit o naše dojmy z celého našeho tříměsíčního pobytu a tímto příspěvkem ho nějak uzavřít a zhodnotit.
Boulder, vesnička s asi 190 obyvateli (v sezónně možná dokonce 200), jejíž počet obyvatel jsme tudíž navýšili skoro o dvě procenta, byla celé poslední tři měsíce naším věrným domovem. Dokonale jsme v ní poznali životní styl amerického venkova, seznámili se se spoustu milých místních lidí, hodně dobře si odpočinuli od velkoměsta a mobilních telefonů.

Na rozloučenou přidáváme ještě pár fotek, na které doposud nevyzbyl prostor.

Takhle jsme si ty tři měsíce žili, vařili a hospodařili...

...takto nám zvířena zabírala žídle a Hanička chodila na hodiny břišních tanců...

...na cestách jsme si rozšířili své obzory a vyzkoušeli vlastní síly...

...někdo se i svezl na koni a někdo obral Randyho v pokeru...

... a teď už jsme na cestě zpět do civilizace!

Hanka a Ola na procházce

2007-08-31T23:05:00.000-07:00

Byl jednou jeden týden, kdy jsem měla většinu služeb dopoledne a Pavel odpoledne. Moje odpoledne však neprobíhala tak, že bych doma steskem plakala do polštáře. Naopak, vždy jsem se nějak zabavila. Asi nejzajímavější z toho, co jsem podnikla, byla procházka s Olou, další servírkou u nás v restauraci.

Mezi mnou a Olou je sice výškový rozdíl více než třičtvrtě stopy, což ale není významnou bariérou našeho vztahu :).

Vyrazily jsme naprosto neplánovaně hned po tom, co mi skončila šichta a dobře jsme se v restauraci nadlábly. Záměrně jsem to nazvala procházkou, protože jsme vyšly pěšky do bezprostředního okolí restaurace. Chtěly jsme vylést na skálu, která se nad ní tyčí. Musely jsme proto zdolat překážku v cestě a přes zákaz vlést na soukromý pozemek. Ten je prý však stejně Randyho, který by na nás svou vzduchovkou na kočky snad nedostřelil.

Cestu na vrchol skály jsme bohužel nakonec neobjevily. Asi budu muset přecejen počkat, až bude mít volno i Pavel. Právem se říká, že jsou muži lepší při orientaci v terénu. My jsme si ale naší mírnou desorientací hlavu příliš nelámaly. Vrátily jsme se zpátky a zkusily jiný směr. Nakonec jsme došly k jiné skále, která byla skoro tak hezká jako ta u restaurace. Jako správný holky jsme nedošly moc daleko, protože jsme celou cestu kecaly, ale zato jsme zvládly udělat spoustu moc pěkných holčičích fotek :)

Bryce Canyon

2007-08-27T23:06:00.000-07:00

Asi před 14 dny jsme podnikli další celodenní výlet - do Bryce Canyonu. A řekla bych, že dnešní deštivé odpoledne je naprosto stvořené k tomu, abych vám o tomto krásném výletě napsala příspěvek.

Bryce Canyon je další známý národní park USA nacházenící se v našem okolí. Měli jsme po delší době společný celý den volna a chtěli jsme ho náležitě využít. Budík jsme si tedy nařídili na 7. hodinu ranní. Jeho zvuk nás však v tuto nekřesťanskou hodinu (o to nekřesťanštější, že půl hodiny před ní již většinou býváme v restauraci!) nedokázal vytáhnout z postele. Probrali jsme se až před devátou. To nám ale nakonec plány významně nezkazilo, jelikož Bryce Canyon je pouze asi hodinu a půl jízdy autem z Boulderu.

V Bryce Canyonu jsme se tedy ocitli asi o půl 11 a do večera jsme měli stále ještě spoustu času k obdivování veškerých krás, kterými se tento národní park pyšní.

Bylo zde mnoho vyhlídek s náramným výhledem... A ty jsme zvládli všechny!

Narozdíl od 99% všech ostatních lenošných turistů do Brycu zavítajících, jsme my dva celou stezku podél velikého kaňonu s různě členitými a barevnými skalami vzali procházkou a ani jednu zastávku mezi vyhlídkami neodolali pokušení svést se místním minibusíkem.
A zážitek z pokocháníčka stál za to!

Po cestě zpět do Boulderu, již mimo placený areál parku, jsme objevili malou stezsku k jeskyni a malému, velmi malebnému vodopádu.

Rodeo v Escalante

2007-08-17T13:47:00.000-07:00

Asi před 3 týdny jsem prožila další pro mě doposud unikátní zážitek - své první rodeo. Konalo se v Escalante (necelých 30 mil od Boulderu) v rámci oslav 24.července, tedy založení státu Utah. Sjela se sem spousta lidí z širého okolí. Pavel bohužel opět chyběl, protože musel pracovat. Jela jsem tedy s Randym, Brendou, jejich vnučkou Makaylou a Martinem.

Ten třetí na této fotce je Vlasto, Slovák, který již pár let žije a pracuje v Boulderu.
Když pominu osoby, urputně se snažícími udržet na hřbetu zvířat, byli v první části rodea hlavními aktéry býci. Ti se nejprve musí pořádně vydráždit, aby byli ještě divočejší než obvykle. Jakmile se to podaří, vypustí ho i s nějakým odvážlivcem na zádech na "hřiště". Tam se ukáže, kdo s koho.

Zpočátku jsem z hlavy nemohla vytlouct vnímané paralely se španělskou koridou, se kterou jsem doposud měla více zkušeností. Méně už jsem mohla srovnávat ve druhé části rodea, kde se vše točilo kolem divokých koní. Nejprve se je místní kovbojové snažili krotit a potom se s těmi míň divokými konaly různé soutěžní hry.

Po skončení rodea jsme se přesunuli na jiné místo v Escalante, kde se od půl jedenácté konal ohňostroj. Vyrazili jsme samozřejmě včas (ještě před koncem rodea), abychom měli dobré parkovací a tedy i pozorovací místo, také abychom stihli nakoupit dobrůtky a tím si náš vizuální zážitek umocnit. Poté jsme se pohodlně usadili na zadní část auta a hezky po americku shlédli ohňostroj :-)

Velký výlet II. - Arches

2007-08-12T23:15:00.000-07:00

Opět se hlásíme s velkou dávkou zážitků a fotek, tentokrát z druhého dne našeho dvoudenního výletu, z tedy národního parku Arches.

Po velmi "cenné" zkušenosti se sílou slunečních paprsků ve vysokohorách z minulého dne, jsem se poučila. Kromě silného nánosu krému s UV faktorem 15 jsem na vlastní (spálenou) kůži okusila pocit arabské ženy v hábitu.

V Arches se nachází několik desítek tisíc oblouků ve skalách, které tu po dlouhá staletí vznikají vodní erozí. Nejznámnějším obloukem je Delicate Arch, který je zároveň i nejčastěji vyobrazovaným symbolem Utahu. A jelikož i my ho neustále vozíme s sebou, jistě chápete, že jsme si ho nesměli nechat ujít v celé jeho životní velikosti. Delicate Arch byl tedy cílem naší první pěší tůry v tomto parku.
Tato stezka byla značena jako poměrně obtížná. A i když nebyla přehnaně dlouhá (asi 3 míle tam a 3 zpět), byla plná stoupání (a zpátky zase plná klesání). Ale i po cestě se bylo čím se kochat.

Opět jsme byli nuceni překonávat sami sebe a pokoušet své sebezáchovné pudy...
Cíl naší cesty však stál opravdu zato! Cestu k Delicate Arch se vyplatilo pokořit.

Kromě tohoto profláklého oblouku, jsme v Arches viděli ještě desítky dalších. Ty nejbližší parkovištím byly vždy plné turistů.

Ty vzdálenější jsme my aktivní turisté (narozdíl od těch pasivních) měli jenom pro sebe.

Většinou byly oblouky hodně obrovské. Příkladem je i tento oblouk. Vsadím se, že vám dá pořádně zabrat mě na téhle fotce vůbec najít.

Je pravda, že jsme ze sebe při všech těch výšlapech vyždímali většinu sil. Posilnili jsme se opět jak jinak než na pikniku. Máme z něj jen jednu fotku, na níž Pavel své fyzické rozpoložení ani piknikové nadšení rozhodně nezastírá.

I další den nám počasí vyšlo předpisově. Celý den bylo nádnerně slunečno, až hodně pozdě odpoledne (při naší poslení zastávce uvnitř parku - viz. foto) se začalo zamračovat. To nám ale vůbec nevadilo, všechno už jsme totiž stihli shlédnout. Naskočili jsme tudíž do Tempíka, stavili se ještě v Moabu na hambáče a vyrazili zpátky do Boulderu, kde prý celé dva dny pršelo.

Velký výlet I. - Canyonlands

2007-08-07T16:20:00.000-07:00

Po dvou měsících práce v restauraci jsme si potřebovali odpočinout a navnadit se na naši vytouženou měsíční cestu. Vyrazili jsme proto na dvoudenní výlet za trochu vzdálenějšími krásami Utahu - do národních parků Canyonlands a Arches National Park.

Naše zážitky a dojmy rozdělíme do dvou příspěvků - stejně tak jak jsme je měli my rozdělené do dvou dnů. V tomto příspěvku se tedy dočtete o prvním dni naší cesty.

Ve čtvrtek ráno jsme vstali ještě před slepicemi (něco před šestou), nedlouho nato jsme našlápli Tempíka a vyrazili směrem na severovýchod od Boulderu. Cesta uběhla poměrně rychle, po necelých pěti hodinách jízdy jsme se již ocitli na prahu vytouženého neznáma - u vjezdu do národního parku Canyonlands.

V tomto parku jsme strávili většinu dne. Podnikli jsme tu dva větší výšlapy, dva menší a spoustu těch typicky amerických (americký výšlap = vylést z auta, popojít, pokochat se, vyfotit a jet :-).

Canyonlands je vlastně seskupení rozlehlých kaňonů obklopujících povodí Colorado River (tedy stejnou řeku jako o něco známější Grand Canyon).

Musíte uznat, že ne nadarmo se této části parku říká Ostrovy v oblacích (Islands in the Sky)!

Uprostřed malebného výletu samozřejmě nesměl chybět piknik v přírodě.

V Canyonlands jsme se taky přiučili něco z geografie. Skály na následujcích fotkách se nazývají "mesa" (to mimochodem ve španělštině znamená "stůl", i když nevím, jestli to spolu významově souvisí :). Mesy se drolí vlivem eroze a po zhruba tisíciletí se postupně rozpadají. Jakmile jsou vyšší než šiřší, už to nejsou mesy, ale "needls" (tj. anglicky "jehly", tady už význam bezpochyby popřít nelze). Zajímavý, ne?

Cílem další naší pěší tůry v Canyonlands byl oblouk Mesa Arch. Ten se nám moc zalíbil nejen tím jaký byl, ale i tím, co se nacházelo za/pod ním - náramný výhled na obrovský rozlehlý a hluboký kaňon se spoustou zajímavých skal a needlů.

Aby těch geologických přírodních zajímavostí nebylo v Canyonlands málo, objevila se zde další rarita, která je prý geologicku záhadou: obrovský kráter s nazelenalým pískem uprostřed červených skal. Nejpravděpodobnější teorií je ta, že sem kdysi narazil meteorit. No není to úžasné? Takových různorodých přírodních úkazů a ještě se přímo mezi ně trefí meteorit!
Nejvíc ze všeho nás fascinovaly obrovské hluuuboké kaňony, které měly v sobě další obrovské hluuuboké kaňony. Viděli jsme je ze zhora, z veliké výšky tak, že se jevily naprosto miniaturní, jako by je někdo vymodeloval nebo namaloval a byla to jen nějaká malá krásná hračka pro potěšení. Při pohledu na ně jsme měli potřebu natáhnout se k nim a ohmatat si je, slézt tam a prohlídnout si je zblízka. Ve skutečnosti by na nich člověk byl jen malou téměř neviditelnou tečkou. Vychutnat si to celé zblízka by proto nikdy nikdo nedokázal. Škoda :)

Počasí na celém výletě jsme měli jako na objednávku. Jenom jsme předem nevěděli, že ho máme objednané. Docela si s námi zahrálo. Noc před odjezdem lilo jako z konve, ráno taky a první část cesty autem jakbysmet. Po příjezdu do Canyonlands bylo oblačno. Až přesně uprostřed naší první pěší tůry začalo doslova pařit sluníčko. Takže jsme my připravení dopadli asi takhle:

Celý čtvrteční výlet jsme zakončili v Moabu, relativně velkém a hlavně velmi malebném městě uprostřed skal. Našim původním plánem bylo přespat stylově - v dřevěném srubu na okraji města. Po příjezdu na místo jsme však zjistili, že dané sruby až tak stylově nevypadají (a záchody už vůbec). Naprosto dobrovolně jsme se tedy tohoto stylového prožitku vzdali a přespali jako správní turisté v malém motelu s bazénem a snídaní.
Nakonec jsme tedy nepřespali úplně stylově, zato jsme se hodně stylově najedli :-)

Kvíz #3

2007-08-05T23:06:00.000-07:00

Po neúspěšném předchozím kvízu jsme se rozhodli udělat Vám to tentokrát jednodušší. Věříme, že Vás nyní řešením potěšíme všechny a tím i namotivujeme k hojnému hlasování v příštích kvízech :)

No, kdy myslíte, že jsme se nejvíc bali?! Rozhodně jsme se báli když nám po cestě do práce chcíplo naše staré auto Suburban. Nakonec jsme zjistili, že to bylo kvůli nedostatku benzínu, žrout jeden. Jet s Chuckem v autě je samo o sobě hrůzostrašné, a když při zapalovaní cigára vjede do protisměru, mají i ti otrlejší nahnáno.

Bouřka v našem dřevěném obydlí bez hromosvodu je taky zážitek! Hromobití v horách stojí za to (Boulder je 2500 m nad mořem). O silnicích na útesech jsme už psali, tam se bojíme pokaždé :). Když se nám před autem znenadání objevilo tele, tak jsme se nebáli jenom o tele, ale i o sebe a o Tempíka!

Nakonec musím říci, že jsem Dianino jídlo snědl. Ale stále mám trochu strach, co všechno v té hnědé omáčce bylo :)

Tak to by bylo řešení posledního kvízu. Na další kvíz nemusíte čekat, už by měl být vlevo aktualizován. Tentokrát již žádné chytáky!

Kam na piknik?

2007-08-01T21:56:00.000-07:00

Toto pondělí po odpracované raní šichtě jsme se rozhodli, že si uděláme piknik. Místo pikniku padlo na Capitol Reef National park. Jednak proto, že se nachází pouhých 40mil od restaurace a také proto, že jsme ho ještě nenaviděli.

Cesta do parku je zpočátku asfaltovaná, později se však mění na prašnou a kamenitou. Jelikož dva dny předtím sprchlo, na vymytých částech silnice to pěkně házelo. Ještě když se k tomu přidá suchý písek, který za námi vál několik set metrů dozadu, tak to bylo jako na skutečné Rallye.

Scenérie po cestě byla zase úplně jiná, než na co jsme již byli zvyklí. Nejdříve jsme se projížděli úzkými kaňóny červených skal, následně jsme se dostali do obrovských otevřených prostor s vysokými útesy na pozadí.

Z piknikového místa byl nádherný výhled na velkou část Capitol Reefu. Tempíka jsme zaparkovali poblíž a na opuštěný piknikový stůl jsme vybalili náš proviant. Už nám pořádně vyhládlo. Chudák Tempík měl už taky dost, při vyjíždění serpentýn se nám málem zavařil. Později jsem zjistil, že neměl řádně doplněnou chladicí kapalinu.
Opět jsme si vyzkoušeli pořádnou adrenalinovou jízdu nad útesem, jenže tenotkrát jsme ho ještě navíc museli po úzkých serpentýnách sjíždět. Hanka dokonce chtěla z auta vystoupit a jít pěšky (a nechat mě samotného!). Jenže to už bylo pozdě, jelikož nebylo kam vystoupit (jenom vypadnout) :)

Fauna okolo nás

2007-07-24T18:45:00.000-07:00

V dnešním příspěvku se zmíním o důležité součásti našeho života v Boulderu, a to o všem živém, co nás zde obklopuje. Pozorní čtenáři našich předchozích příspěvků si jistě představí krávy a telata nebo jeleny a laně. Je to tak. Všechna tato fauna pro nás není ničím neobvyklým. Často sedím v kuchyni a kolem okna vidím pomalu poskakujícího zajíce. Musím říct, že srdce mě (pravé městské osoby ;) zjihne, když vidí všechnu tuto živou krásu kolem sebe.

Hůř je na tom moje srdce při zření něčeho takového jako je pakomár, můra nebo megabrouk s dlouhýma nohama sedící na stropě nad mou postelí. To se ale asi musí brát jako daň za ostatní nádhery, kterými tu pro nás příroda opravdu nešetří.
(No dobře, přiznávám se, že jsem teď trošku přeháněla. Nějaký hmyz nám sem opravu čas od času vletí/vběhne, ale je to jen občasná záležitost - až se tomu kolikrát sama s mírnou radostí divím. Možná je to tím, že máme na všech oknech sítě!)

Hlavní tezí tohoto příspěvku však budou jiní tvorečkové - ti, kteří tu s námi sdílejí domov a mnohé z nichž už jsme si stihli pořádně zamilovat.

Historicky nejstarším obyvatelem našeho domu je černá kočka Bonnie. Než přibyly další chlupaté bytosti, byla Bonnie tím jediným, co se u televize dalo drbat za ušima.
Dalším našim spolubydlícím, velkým mazlem a Pavlovým oblíbencem byl Clyde. Toho bohužel pár dní po tom, co jsme se sem přistěhovali přejelo auto :,-(. Moc zážitků s ním nemáme, vzpomínáme na něj ale moc pěkně.
Nedlouho po této smutné události přibyl v naší domácnosti další živý tvor. Tentokrát pejsek. Jménem Jazzman. První ráno jsme z něj příliš nadšení nebyli, protože od pěti hodin neustále kňučel v kuchyni. Ale až na pár hovínek v obýváku se z něj postupem času stalo docela hodné štěnátko. Druhý den jsem si s ním dlouho hrála (viz. foto), teď však tráví většinu času v pokoji se svými páníčky, Chuckem a Diane.

Den po nastěhování pejska naznal nejspíš Ivan (hlavní majitel zdejšího "kočičice"), že počet osob a zvířectva v našem domě ještě stále není vyrovnán a přinesl domů dva malinké, chlupaté a velmi roztomilé uzlíčky (brášku a sestřičku) - Clauda, šedého strakatého kocourka, a do té doby nepojmenovaného bílého uzlíčka ženského pohlaví.

První týden byli oba velmi vystrašení a jejich nejoblíbenějším místem domu byla díra pod troubou. My dva s Pavlem jsme s nimi však měli moře trpělivosti a věnovali jim spoustu něhy.

Bílá kočička neměla dlouho jméno, tak jsem jí začala říkat Lejla. A Claudovi říkám Tygr nebo Tygřík, kvůli jeho šelmí vizáži a zpočátku i lehce nezkrotné povaze. Dokonce na tygříka už i slyší.
Díky naší péči se obě kočičky brzy otrkaly a vyklubali se z nich chvílemi pěkní roštáčci.

Přiznávám, tyto dvě stvořeníčka jsem si opravdu zamilovala. Pořád si s nimi povídám a hraju. Mé ochočování netrvalo dlouho a zamilovaly si i ony mě. Všichni tvrdí, že mě mají nejradši. Často za mnou chodí jako pejsci z pokoje do kuchyně a zpátky a zvědavě na mě čekají přede dveřmi, přidou se za mnou jen tak pomazlit nebo mi lízat ruce :)

Výlet do Slot Canyons

2007-07-20T19:16:00.000-07:00

Dnes vám napíšeme slíbený a mnohými z vás již netrpělivě očekávaný příspěvek z našeho velmi dobrodružného výletu do dvou úzkých kaňonů - Spooky a Picaboo. Tyto dvě přírodní nádhery se nacházejí v National Staircaise Parku, což je od nás co by kamenem dohodil. Naše tříčlenná výprava (Pavel, já a Chris - kuchař z naší restaurace) vyrazila mezi osmou a devátou hodinou ráno. Jeli jsme asi hodinu a půl v Chrisově autě.

Hned od místa, kde jsme zaparkovali auto, jsme zahájili sestup do údolí, ve kterém se kaňony nacházejí.

Po sestupu do údolí a dalších asi 10 minutách chůze jsme se dostali k prvnímu z kaňonů, Spooky Canyonu. Odvážně jsme mezi ty dvě skály zalezli a následující zhruba hodinu jsme se mezi nimi různě prodírali, proplítali a lezli... prostě podle toho, jak se zrovna zachtělo přírodě kaňon stvořit.

Po cestě jsem v duchu párkrát poděkovala bohu, že netrpím klaustrofobií ani nadváhou a mohu si tak toto dobrodružství plnně užít. Překvapivě jsem mu byla vděčná i za to, že mě neobdaroval přehnaně vnadným poprsím, které by mi v tomto terénu možná taky přidalo mírné komplikace ;)

Kaňon byl místy tak úzký, že jsme si museli podávat batohy nad hlavami.

Menší problémy s plynulým průchodem měl občas také Chris, který je o něco prostorově rozměrnější. Téměř celou cestu šel první a občas na nás volal, že ho asi budeme muset tlačit. Nakonec si ale poradil sám, třeba i tím, že si lehl na břicho a proplazil se o něco širším místem u země.

Cesta kaňonem nebyla však jenom dobrodružštvím a zábavou ale i namáhavým sportovním výkonem. Místy se terén prudce zvyšoval, bylo tedy třeba šplhat mezi skalami a kameny nahoru.

Po úspěšném zdolání Spooky Canyonu jsme se vydali ještě do toho druhého - Picaboo. Ten byl narozdíl od Spooky plný klesání a slézání směrem dolů. Byla v něm spousta oblouků a podobných zajímavostí.
Nejnáročnější úsek Picaboo Canyonu přišel až v jeho závěru. Byl to vysoký kus skály, který jsme měli slézt, sešplhat či se z něj jiným způsobem dostat dolů. Skály byly pokryté drobným pískem, který na strmějších místech mírně podkluzoval, takže jsem se právě oněch jiných způsobů, jak se dostat dolů, mírně děsila.

Věřte, že hrůza v mých očích není hraná!

Po opravdu dostatečném vyhecování ze strany kluků a vyhraném (velmi náročném!) vnitřním boji jsem se ale přecejen odvážila a k mému velkému překvapení se nakonec celá, celistvá(!), živá i zdravá ocitla dole na písčité zemi :-)

Věřím, že i vy jste rádi, že náš dobrodružný výlet měl takto šťastný konec a že vás Spooky a Picaboo uchvátily aspon z poloviny tolik, co nás!

Máme řidičák!

2007-07-17T21:16:00.000-07:00

Tak a je to tady! Zkoušky jsou úspěšně za námi a jsme tudíž majiteli amerických řidičských průkazů! Pro ty méně zasvěcené: máme samozřejmě mezinárodní řidičák, ale k levnějšímu pojištění našeho nového autíčka potřebujeme i americký.

Písemný test i jízdu jsme absolvovali včera v Richfieldu, městě asi 60 mil severně od Boulderu. K testu jsme mohli používat učebnici, takže až na otázky, které jsme v ní nenašli, byl docela jednoduchý :).
O trochu víc jsme se báli jízdy, protože Richfield je na místní poměry velkoměsto, a tak má i pár semaforů a prostřední odbočovací pruh :-) Pan instruktor byl ale hodný a líbilo se mu i naše paralelní parkování.
To mi připomíná, že jsme vám ještě nepředstavili naše žihadlo, našeho Tempíka (Forda Tempo). A to ho máme už skoro tři týdny! Sehnal nám ho Randy od známého za výhodnou cenu. Ještě než jsme se s ním mohli vydat na silnici, potřeboval pár drobných oprav - vyměnit dvě kola, boční zrcátko a lehce naprasklé přední sklo. Díky Randymu, který se leta věnoval "automechaničení" však tyto detaily byly hotovy raz dva.

Po tom, co jsme udělali řidičák, jsme "za odměnu" udělali velký nákup (pro Tempíka to byl zatím největší). Do konce srpna tu tudíž určitě hlady nezemřeme.

Nakonec přidáváme ještě pár fotek ze zpáteční cesty z Richfieldu.

Kvíz #2

2007-07-13T07:08:00.000-07:00

Tak a konečně prozradíme výsledky druhého kvízu. Po poměrně úspěšném prvním hlasování, jste tentokrát dopadli trochu hůře! Ale nezoufejte další kvíz zkusíme udělat trochu jednoduší. :-)

Jak již asi tušíte špunty do uší, nejsou tou nejzbytečnější věcí, i když dostali nejvíce hlasů. Možná pro mě jsou k ničemu, ale Hanka je občas používá. Zvláště po náročné šichtě, když se chce pořádně prospat.
(A zvláště pak k ránu, když nám u dveří mňoukají kočky, štěkají štěňata nebo vyřvávají spolubydlící. Ale ne, není to tu s nima až tak strašný. Kdo mě zná opravdu dobře, ví, že já využiju špunty do uší i při cestě autobusem z Brna do Prahy ;) - pozn. Hanka)

Co se týče mobilu, vaší druhé volby, opět jste šáhli vedle. Je pravda, že zde v Boulderu není signál, ale během několika prvních dnů v Salt Lake City jsme mobil hojně využívali.

Pouze 4 hlasy získal nejvíce používaný artikl - spacák. Hanka ho používá jako peřinu každý den. Opalovací krém samozřejmě také používáme. Hlavně na celodenní výlety nám při zdejších vedrech ani nic jiného nezbývá. Sám se divím, že jsem se ještě nespálil.

Správná odpověď je tedy už jasná. Ano, jedná se o fén! Hlavní důvod je ten, že má českou elektrickou zástrčku a funguje jen na 220V. V Americe se používá napětí 120V a evropské zástrčky do těch amerických prostě nenarvete. Jelikož je potřeba 220 nepomůže ani redukce. Je nám tedy fén úplně k ničemu. Ještě že si ho Hanka na poslední chvíli přibalila! :)

Přiznávám, že tentokrát to byl trochu chyták, ale snad nám to odpustíte :) Odepište do komentářů pod tento článek, jak jste kdo hlasoval. Po několika kvízech můžeme vyhlásit celkové(ho) vítěze a možná i zajistit nějakou tu cenu.

První dva výlety - hora a vodopád

2007-07-10T10:20:00.000-07:00

V záplavě aktuálnějších příspěvků, jsme se vůbec nestačili zmínit o našich výletech po okolí. Boulder se nachází uprostřed jednich z nejkrásnějších národních parků USA - Grand Staircase NM, Capitol Reef NP, Bryce Canyon NP, Arches NP and Zion NP. Ne až tak daleko se nachází i Grand Canyon (5 hodin jízdy). Rozhodně máme tedy co dělat ve volných dnech. Spíš se začínáme bát, abysme to do konce srpna všechno stihli.

Prozatím jsme stihli výlety dva. První byl na Boulder Mountain, horu tyčí se nad naší vesničkou. Celodenní peší výlet nám dal pěkně zabrat. Nepotřebovali jsme k němu vůbec auto, vyrazili jsme přímo od našeho domu. Původní cíl - lesní jezero - jsme vzdálenostně trochu přepálili, a tak jsme se po 10 km (tedy něco za třetinou celkové vzdálenosti) otočili zpět. I tak byl výlet nádherný. Jak je vidět na fotkách, jednalo se o lesy podobné těm evropským. Hanka to dokonce přirovnávala k výletu na Šumavu nebo Vysočinu, čímž místy kazila mé nadšení. :)

Druhý výlet však několikanásobně předčil ten první. Před dvěma týdny jsme totiž vyrazili na místo zvané Lower Calf Creek Waterfall (v překladu: dolní vodopád na telecím potoku, no fuj, radši už nic překládat nebudu!). Tentokrát jsme již museli popojet autem asi 8 mil na jih od Boulderu a dál jsme pokračovali pěšky něco přes 6 mil tam a zpět.

Už jenom samotná jízda byla úchvatná. Terén se ihned za mestečkem k nepoznání mění na růžně vysoké a zbarvené pískovcové skály (od světlé přes červenou až černou). Nejadrenalinovější částí jízdy autem byl úsek, kde kromě silnice byla na každé straně několika set metrová rokle. Jelikož jsme ještě stále řídili našeho starého Suburbana, byli jsme rádi, že byl úsek brzo za námi. Fotografka se natolik bála, že se nám z této části cesty nedochovala žádná fotka. Pokusíme se to napravit příště.

Po dobrodružné jízdě jsme pokračovali pěší stezkou. Po cestě jsme potkali mnoho dalších turistů. Není divu, jedná se totiž o jednu z nejoblíbenějších tras v okolí. Obrázek o tom jak nádherně cesta vypadala si nejlépe uděláte sami podle následujících fotek.

Cesta byla kamenitá a částečně písčitá. Po 2 hodinách cesty prakticky bez stínu, za neustáleho zastavování kvůli focení, při asi 100°F, nám vodopád přišel jako zjevení. Prostě nádhera - chládek, studená voda a stín! Vydrželi jsme tam skoro hodinu a vůbec se nám nechtělo zpátky. Jak je vidět na fotkách pořádně jsme se tam vyblbli. (no, byli jsme na slunci opravdu dlouho :-).

Tak a to by mohlo pro dnešek stačit. Přikládáme ještě pár fotek. Další celodenní (a naprosto bezchybný!) výlet jsme podnikli včera. Byl to výlet do Slot Canyons. Jedná se o dva úzké kaňóny, kterými jsme se pár hodin protáhovali. Místy měly dokonce i míň než půl metru na šířku! Takže pokud se jedná o příspěvek o tomto výletě, určitě se máte na co těšit!

Boulder party

2007-07-05T17:36:00.000-07:00

Den nezávislosti jsme zakončili u boulderské radnice, kde se pořádala taneční zábava. Na té už naštěstí Pavel nechyběl, šichta mu skončila v pravý čas! Původně jsme mysleli, že půjde o country večer. K našemu překvapení však vystoupila místní rocková kapela. Jak je asi z fotek poznat, šlo o velmi strhující hudbu, při níž nebylo těžké se pořádně odvázat.
Po chvíli jsem si všimla, že jsem zpěváka kapely s celou jeho rodinou den před tím obsluhovala v restauraci a to aniž jsem tušila, s jak významnou osobou mám tu čest. Známých tváří jsme za ten večer potkali víc než dost. U mnoha z nich už s jistotou víme, jestli by raději klasický cheese burger s hranolkami a kolou nebo specialitku s chili verde a neslazený ice tea bez ledu.Na této fotce máme v zádech snad veškeré obyvatelstvo Boulderu. V té době byl taneční parket ještě plný. Naše fotky při tanci jsou foceny až v brzkých ranních hodinách, k nimž dospěli jen ti nejvytrvalejší z nás.

Příště odtajníme správný výsledek kvízu, takže máte poslední možnost zůčastnit se hlasování!

Foto naší výpravy

2007-07-05T16:27:00.000-07:00

Tato fotka je z Martinova foťáku a fotil ji Pavel před restaurací po našem bouřlivém příjezdu. Je na ní vidět naše kompletní interkontinentální výprava.

Den nezávislosti !

2007-07-04T17:01:00.000-07:00

Není nad to, kout železo, dokud je žhavé. A proto Vám hned teď ukuju příspěvek o svých dnešních zážitcích. Vy, kteří se právě nacházíte v České republice už máte asi pět hodin ráno následujícího dne, zatímco my tu stále slavíme 4. července - Den nezávislosti!

Den nezávislosti je snad nejvýzamnějším americkým státním svátkem. Měla jsem to štěstí pracovat dnes dopoledne a nezmeškat tak odpolední slavnostní průvod Boulderem. Na Pavla se tentokrát šťěstěna neobrátila, musel proto sledovat okolní dění přes okna restaurace :,-(

O tři čtvrtě na čtyři jsem dorazila na smluvené místo - k Brendě a Randymu (majitelům "naší" restaurace), kde už vrcholily veškeré přípravy. Pro každého byla nachystaná dóza plná bonbónů, které se hážou všem kolemjdoucím dětem a někdy i dospělým.

Náš vůz byl téměř připraven. Americké vlajky všude tam, kam se jen člověk podívá, jsou samozřejmostí. Vzhledem k tomu, že v restauraci pracujeme i my s Pavlem, Olga z Ruska a teď už i Martin ze Slovenska, chtěla Brenda na autě mít také vlajku českou, ruskou a slovenskou.

Česká a slovenská se vytiskly poměrně rychle, s ruskou byl trochu problém. Nakonec jsme ji úspěšně namalovali vodovkama, ale málem jsme kvůli ní zmeškali celý průvod.
Hned jak všechny vlajky visely, naskákali jsme všichni (já, Martin, Olga, Ivan-Američan a Brendiny dvě vnučky) do vozíku za autem, Brenda skočila za volant a vyrazilo se.
Přestože na to Brenda pořádně šlápla a my všichni za ní jen váli ve větru,

průvod jsme tak tak dohnali. Podél silnice nás všude vítaly davy mávajících lidí, "kovbojů" na koních a dětí radujících se ze sladkostí.

Okruh městem se nám všem moc líbil, Brendiny vnučny výskaly nadšením. A protože nám zbyly ještě nějaké bonbóny, dali jsme si ještě jedno kolo.
Jízdu jsme zakončili před restaurací, kam nás všechny pozvala Brenda na zmrzlinu.

Přikládám ještě pár fotek a běžím se připravit na další večerní slávu. Ve městě se od devíti bude tancovat country!
(1) já vehementně propagující světový mír
(2) Pavel slavící Den nezávislosti
(3) Martin a Ivan

(4) česká nezávislost

Cesta do práce

2007-06-30T18:02:00.000-07:00

Již víte všechno o tom, jak zhruba to probíhá u nás v restauraci, když máme šichtu. Dnes Vám přiblížím, jak to vypadá, když se máme k výkonu šichty dostavit.

Tento článek chceme věnovat našemu starému dobrému Suburbanovi, autu velikosti minibusu (a spotřebou autobusu), jímž jsme se doposud do práce dopravovali.

Prvním krokem šťastné jízdy je úspěšně vyjet z našeho parkovacího místa, které nám bylo určeno jakousi zvláštní nepsanou dohodou (je to to úplně vpravo za stromem a balvanem). Na této fotce žádné auto nestojí, ovšem v každodenní dopravní špičce zde běžně stojí auta čtyři.

Postupem času se vyjíždění stalo triviální stereotypní činností. Je však nutné podotknout, že při prvních jízdách tomu tak úplně nebylo - ne ani tak kvůli velikosti vozidla jako kvůli jeho automatickému řazení (řadicí páka je umístěna pod volantem; tento typ auta navíc nastartuje jen když je zařazený na "parking", což je také dobré vědět). S přidáváním plynu a s ním souvisejícím rozjížděním to také funguje nepatrně jinak než u aut, na které jsme byli zvyklí. To vše by ale bylo jen drobnou komplikací. Největším adrenalinem našich prvních jízd bylo, když jsme auto tři minuty startovali a ono se ne a ne rozjet. Později nám bylo velmi samozřejmým tónem sděleno, že zrána a k večeru je třeba auto před jízdou startovat alespoň pět minut, aby se zahřál motor.

Nesmím si odpustit poznámku, že vyjíždění mi od začátku šlo líp než Pavlovi. On by asi argumentoval tím, že jsem narozdíl od něj neabsolvovala jízdy úplně první, což je pravda - mohla jsem se tedy již opírat o jeho četné zkušenosti a mnohé teoretické a velmi samozřejmé rady.

Po výjezdu pokračujeme asi 50m po příjezdové(odjezdové) cestě, dále doprava na hlavní silnici. Pak už to není příliš složité - pořád rovně (asi 10 minut; maximální povolenou rychlostí 60 mil za hodinu!) až do "centra " Boulderu.

Scenérie podél cesty je opradu nádherná. Řidič by se jí ale určitě neměl nechat zcela unést. Značky "pozor kráva" zde vážně nejsou pro nic za nic.
Mimo krávy jsou tu běžnými účastníky silničního provozu také jeleni a srny, těmi nejpočetnějšími a zároveň nejmíň šťastnými jsou zajíci.
Až nás pojedete navštívit, mějte proto oči na šťopkách!

Toto je Boulderská benzínka.
Pravidelné čepování je nutností. O tom jsme se už jednou přesvědčili, když nám auto zastavilo na půli cesty. Cesta do práce je naštěstí z kopce, takže druhou polovinu to šlo relativně hladce i bez benzínu.

Tímto příspěvkem se s "naším" Suburbanem loučíme. Vděčíme mu nejen za to, že pravidelně naplňoval naše všední dny nečekaným napětím a dobrodružstvím, ale i za to, že nám poskytl nejednu míli bezpečné přepravy se šťastným koncem. (Příští týden budeme mít auto nové - vlastní!)

Suburbane, děkujeme!

Boulder Mesa Restaurant

2007-06-23T23:19:00.000-07:00

Vzhledem k tomu, že jsme vám s událostí získání internetu slíbili i častější aktualizace tohoto blogu, nezbývá než přihodit další příspěvek. Shodli jsme se, že nejzajímavějším by momentálně mohl být příspěvek o práci v naší milované Boulder Mesa Restauraci - už proto, že tam trávíme většinu svého času, tedy 7-9 hodin denně, 5 dní v týdnu.

Tak tedy... Welcome to our restaurant!
Popisem naší práce je číšničina :) No a to číšničina se vším všudy! Takže se staráme nejen o naše milé hosty, ale i o kasu a peníze v ní. Na fotce je vidět naše stará kasa, která se ale nedávno uvařila při výpadku proudu. Máme teď novou, která ale vypadá úplně stejně, takže vlastně ani nevím, proč vám to píšu.

Nestaráme se však jenom o kasu a hosty. Na starosti máme totiž skoro všechno. Dokonce i vaříme (!) - polévku v mikrovlnce, připravujeme saláty, dresingy, housky v mikrovlnce a děláme deserty (připravujeme zmrzlinové poháry a krájíme koláče). Naše deserty jsou nejlepší v okolí. Pokud máme odpolední šichtu, máme s kuchařem na starosti i úklid.

Nejvíce času trávíme s hosty. Ty usazujeme, přijímáme jejich objednávky, servírujeme jim všechny chody a nápoje. S nejvetší radostí pak přijímáme tučná dýška :). Asi to nejlepší na téhle práci je, že si skoro s každým pokecáme. Návštěvníci Boulderu jsou z různých koutů světa, většina je velmi zcestovalá a tak není výjimkou, že již navštívili Českou republiku.

Dalšími číšníky v restauraci jsou: Ivan, Američan, který ale teď už spíše vaří a Olga z Ruska. (viz. obrázek vlevo).

Dalšími kolegy jsou Američani Chuck a Diane, kteří s námi i bydlí. O těch zase jindy.

Kvíz #1

2007-06-23T10:50:00.000-07:00

Jak jsme slíbili, je na čase prozradit správný výsledek prvního kvízu. Jak je vidět z vašich odpovědí shodný počet bodů obdržel chyták a Utah Jazz. Přiznivce Utah Timberwolves musíme zklamat, ale tento tým neexistuje. Přesto oceňujeme snahu jít proti proudu :)

Správná odpoveď je: Utah Jazz

První kvíz nebyl žádný chyták. Jazzmeni z Utahu opravdu existují. Dokonce se v letošním playoff dostali až do semifinále, kde je porazil super nudný tým San Antonia! Ostatní názvy byly odvozeny z jiných existujících týmů.
-New Orleans Hornets
-Minnesota Timberwolves
-Miami Heat

Máme internet!

2007-06-22T10:49:00.000-07:00

Tak a je to tady, konečně máme internetové připojení. Celých 56kb! Ale nakonec to není tak pomalý jak jsme čekali. Blog nebude problém aktualizovat, takže již brzy začneme přidávat nové fotky a příspěvky.

PS: Příště prozradím výsledky ankety, která se nám pořádně dramatizuje :)

PS2: Při vkládání těchto dvou fotek jsem se stihnul oholit :) At žije připojení přes telefon!

(1) Hanku jsem ukecal, aby si dala hamburger. A opravdu ji chutnal!

První zprávy

2007-06-17T13:01:00.000-07:00

Zdravíme vas všechny z Boulderu. Dnes se mi podařilo konečně dostat na internet. Připojil jsem se v domě kuchaře Chrise z restaurace. Naše vlastni připojení k netu by mělo být do týdne. Jakmile se tak stane, začnemě přispívat pravidelněji.
Přilet do USA byl bez sebemenších problémů. V deset večer jsme se ocitli v Salt Lake City. Randy majitel restaurace si nás opravdu vyzvedl a odvezl nás do motelu, kde jsme zůstali přes noc. Druhý den ráno jsme vyrazili k Randyho příbuzným. Zde jsme se seznámili s početnou části rodiny a naučili jsme Hanku hrát poker :) Naštěstí se hrálo jen o centy, takže jsme naše úspory neprohráli. Naopak díky mé skvělé hře a esovému fullhousu jsmě vydělali naše první peníze (cca $2.15) Druhý den ráno jsme vyrazili do Boulderu. Ten se nachází 250 mil jižně od Salt Lake. Ještě před odjezdem jsme se stavili ve velkoobchodě a nakoupili zásoby. Cesta trvala nějakých 6 hodin.

Náš první nákup, nebyl z nejmenších. Jelikož se jednalo o velkoobchod, něco jako naše Makro, nakupovali jsme ve velkém. Takže jsme nakoupili nejen asi půl kila cornflaků, ale i 20l pracího prášku a asi100m toaletního papíru. (no bylo to jen o 50 centů dražší než 50m :) Každopádně na střevní problémy jsme dobře připraveni!

Do auta jsme se nakonec vešli i s Randyho psem.

Přihazuji nějaké další fotky. Přístě se rozepíšeme více o Boulderu, práci v restauraci, bydlení a našem prvním výletě!

Naše auto, kterým jezdíme do práce. Suburban Silverado, typické americké auto. Velké jako kráva, šílená spotřeba, ale stylové :)

(1) Fotka z našeho pátečního výletu
(2) Já a zvěřina u nás v obýváku

Vítejte na našem blogu

2007-05-18T12:23:00.000-07:00

Na tomto blogu (web-deníčku) budeme pravidelně i nepravidelně zvěřejňovat naše zážitky z pobytu v USA od června do konce září. Občas sem hodíme i nějaké ty fotky.

Budeme bydlet a pracovat v Utahu ve vesnici Boulder, která se nachází v jižní části tohoto státu. Pracovat budeme jako čísníci v místní restauraci.